Když mi bylo asi čtrnáct let dostal jsem se ke hře, která posunula moje vnímání strachu o dimenzi výš. Byla to hra, kdy v mnohých momentech bylo třeba zavřít oči, zmáčknout levé tlačítko myši a naslepo proběhnout chodbou na druhý konec. Když jste pak doběhli na ono místo, oddychli jste si "Bože a mám to za sebou", načež jste prošli dveřmi za kterými bylo ještě něco mnohem horšího. Byl to zkrátka poctivej F.E.A.R., kterej dokázal uchvátit jak těmito strašidelnými momenty, tak i fenomenální dynamickou akcí s nejlepším bullet timem herní historie (dle mého názoru). Posléze se objevilo pár neméně strašidelných datadisků (to už bylo ale více méně totéž).

F.E.A.R. 2 pak lehce posunul nudný grafický zpracování (nutno ale dodat, že to místy vypadalo špatně). Atmosféry zachoval co to jen šlo a akce byla stále zábavná.

ALE! To jsem si tak nainstaloval hru s názvem F.E.A.R. 3 a čekal masivní nálož strachu a šílený brutální akce. To se tak nijak nekonalo. První dojem a zároveň prvních pár minut hraní vypadá skvěle, čím dál se ale nacházíte, tím spíš máte pocit, že hrajete jinou hru. V prvním díle se čas od času nacházeli lokace, kde jste byli úplně sami (když pominu hordu paranormálních jevů), ve trojce toková místa ale téměř nejsou a když už, tak nemají tu starou dobrou atmosféru. K tomu všemu jste neustále stavěni před nátlak nepřátel, sotva se probijete skrze jednu skupinu hned za rohem na vás vlítne další v ještě hojnějším počtu (po chvíli nejenom, že začne akce působit samoúčelně, ale začne vás i náležitě srát). Nepřátelé se na vás hrnou ze všech koutů, k tomu všemu jsou navíc docela nudný, i když je třeba podotknout, že jsou dost chytří. Z řad nepřátel by byl zajímavej jenom týpek procházející skrze zdi (teleportem), ovšem pouze tehdy, že by byl ve hře jedinej, když se ale takovej magor objeví v každý misi, tak jeho zajímavost je rázem pryč.

Grafický zpracování je v některých, dobře nasvícených místech, super. Jindy ale, a to je poměrně často, je grafika dosti bídná. Zprvu se tváří jako Call of duty, což by nevadilo (dokonce i podobná lokace se najde. Lokace celkově jsou docela rozmanitý), jakmile ale onu pasáž opustíte dostanete pocit, že si hru vzali na starost jiní vývojáři. Bullet time (což bylo doménou jedničky i dvojky) je tady jenom jako doplněk, přičemž vůbec neni tak zábavnej, jako právě v původní hře. Vadí mi i strašně okatě nalinkovaná cesta, která byla sice pevně daná ve všech dílech, ale tak bídně to působí vážně jenom tady. Když pak vemu v úvahu i fakt, že jsem nezažil žádnou pamětihodnou situaci, musím se smutkem prohlásit, že mě FEAR 3 naštval, protože jedničku jsem dohrál pětkrát, zatímco trojku dohraju jednou a ještě k tomu s bídou.

Závěrem: Kdyby se novej FEAR neoháněl svým jménem, ani pes by po tom neštěknul. Pokud jste ale ochotni unést absenci atmosféry a vlastně všeho, co dělalo feara fearem, hru si docela užijete a to hlavně díky stále dynamický neústupný akci, která ovšem působí hrozně samoúčelně.