Třetí pokračování slavné série bylo jednou z prvních her, kterou jsem hrál již na svém vlastním počítači, jenž jsem si se svým bratrem koupil. Ze začátku jsem ani nevěděl, že se dají plnit nějaké úkoly, a tak jsem si jen tak jezdil po městě.

Vůbec to ale nebylo na škodu, protože se kolem mě rozprostíralo sice rozmazané, ale přesto krásné a živé 3D město Liberty City. Potěšil mě i pohled shora, na který se dalo přepnout, a i když jsem ho moc často nevyužíval, vyvolával ve mně vzpomínky na předešlé díly.

Po čase přece jenom přišlo na řadu plnění úkolů, které většinou byly hodně podobné, ale přece jenom se mezi nimi našlo i pár výjimek. Navíc se dala vozit auta do přístavu, na čemž se také dalo slušně vydělat. Sice se zde nevyskytují motorky, ale namísto nich je ve hře letadlo Dodo, se kterým jsem se však nikdy moc dlouho nad zemí neudržel.

GTA III se mi hrálo vcelku dobře, což bylo jistě způsobeno i příběhem, odehrávajícím se v současnosti, čemuž odpovídala i hudba, jenž se linula z rádií. Při prvním hraní jsem stanici MSX nesnášel, ale jelikož už jsem znal skoro všechna ostatní rádia nazpaměť a nechtělo se mi tvořit rádio z vlastních MP3, stala se při hraní druhém mou nejoblíbenější.

Občas jsem narazil i na jakýsi druh psychotropní látky s názvem adrenalin, po jejímž požití se veškeré dění kolem mě znatelně zpomalilo, a já se pak při střelbě smíchy válel pod stolem, protože všichni kolemjdoucí začali zpomaleně utíkat a křičet hlubokými hlasy, které byly podobné hlasům Goa'uldů z Hvězdné brány.

Na závěr musím hře, kromě slabšího příběhu, absenci motorek a ne zrovna ideálního ovládání letadla, vytknout ještě jednu věc, s jejímž uskutečněním vývojáři nejspíše ani nepočítali. Vyskočil jsem s lodí na břeh, autem ji dostrkal (vybuchlou) až do garáže a čekal, že se po zavření a znovuotevření garážových vrat opraví. Místo toho mi však hra spadla a nahlásila error, což mě hodně mrzelo, protože celá operace trvala asi půl hodiny. Podruhé už nálada na vyzkoušení nebyla.