Tahle hra je problémová již ve své podstatě. Ponechme stranou nekonečný komplikovaný vývoj a vrhneme se na otázku, kde se nám to Duke vlastně octl. Octl se nám v éře přerenderovaných FPSek, které trvají jedno odpoledne, mají pomalu více filmečků a dialogů než akce a snaží se po vzoru západních filmů na hráče zapůsobit emocemi a logikou věci. To je v pořádku. Mezi tyto produkty vtrhnul blonďatý svalovec s hubou plnou hlášek a nadsázkou větší než jeho ego. Problém však nastává tehdy, když se DNF snaží přiblížit dnešním standardům. Omezený arzenál, auto heal...tohle nedělá dobrotu. Brnkání na nostalgickou strunu je sice fajn, ale začátek se kvůli tomu neskutečně táhne a začíná otravovat. DNF se nám tak rozjíždí jako špatně namazaný stroj a až od prostřední části jede plnou rychlostí do konce. Střídají se lokace, bossové, logické úkoly, zbraně...Filozofie sekvencí je sice stále stejná (nová lokace, zabít pár nepřátel, vyřešit nějakou minihru, zabít bosse), ale v konečném důsledku nevadí tak moc jako jalové technické zpracování nebo nemožnost jakkoliv odbočit od nakoridovaného směru cesty. Hlavní hrdina a tuna hlášek leccos zachrání, stejně jako pocit časů dávno minulých, ale pachuť v ústech z toho, že vlastně tahle gameska byla celá zbytečná a ujel ji vlak při prvním odkladu, zůstává. Takhle se spíš přikláním k názoru ForNEVER...před 10 lety by to byla bomba, takhle je to jen vyluhované staré cosi.