VtM: Bloodlines byla dost možná v době svého vydání daleko rozporuplnější než je dnes, neuvěřitelné množství nedodělků, chyb a bugů stejně jako špatná optimalizace dělaly z hraní tak trochu sadomasochismus. Přesto málo lidí, co hru koupili, ji odložilo do šuplíku, protože koncept i obsah hry byl velmi atraktivní - upíří tématika prostě táhne a je překvapivé jak málo her bylo dosud vytvořeno. Dnes už díky patchům je hra celkem dohratelná, i když jsem taky párkrát zuby zaskřípal. Jelikož tu je pozitivních komentářů až až, spíše zdůvodním proč se mi hra až tak moc "nelíbila"(v uvozovkách, protože jsem ji dvakrát dohrál - za Ventrue a Tremere) - můj příspěvek tak berte jako spíš polemický pohled než vážně míněnou recenzi
Příběh je jednoduchý, ale základní funkci plní - spojuje jednotlivé úkoly postavy a lokace. Co mě ovšem mrzelo, je hlavní, chcete-li hráčská postava. V Vampire: The Masquerade - Redemption se mi celkem líbilo že jste nezačínali jako upír, vychutnali jste si Prahu hezky za světla a po přeměně jste jako křižák "nevzali přeměnu dobře", nicméně jste byli donuceni tou nejsilnější motivací, která existuje, pokračovat dál. Tady žádný přerod, tedy ani kontrast mezi minulým životem a starým a z toho vyplývající dilema nezažijete. Stejně jako například v The Elder Scrolls III: Morrowind začínáte bez minulosti a náplní postavy budete jen vy sám. Pro mě bylo celkem těžko pochopitelné, jakou máte motivaci ty úkoly plnit a vůbec pokračovat dál. Na druhou stranu, co nemá vaše postava mají NPC kolem - jestli bych něco na příběhu vyzdvihl, tak je to právě propracovanost jednotlivých NPC, která mají svou minulost a motivaci.
Co do náplně misí a atmosféry, nemůžu si objektivně stěžovat. Atmosféra je v některých pasážích výborná opuštěný dům s duchem, sídlo Malkoviana, celkové jde vyznění spíše cestou noir, gothic a dekadence, což nemusí každému sednout a já bych uvítal trošku více toho hororu nebo romance. Úkoly jsou různorodé, některé sednou, některé méně...ale hlavně nenudí. Pár misí lze řešit různými způsoby, v konečně fázi však už to jde podle známého "co nejde silou musí jít ještě větší silou".
Grafika je dosti nevyrovnaná, v některých pasážích hry se nemusí stydět ani dnes, v jiných zase působí jako hra o několik let starší. Co se povedlo jsou obličeje, se kterými si někdo pořádně vyhrál. Naopak animace nic moc. Textury exteriérů a sálů jsou pěkné. Naopak textury hlavně interiérů jsou mnohdy hodně ošklivé. Prostě hodně nevyrovnaná grafika, která je zároveň nevyrovnaně náročná. Hrál jsem to tehdy na sestavě, která dává každou tehdejší hru bez cuknutí na nejvyšší detaily, a tady jsem zažil v některých pasážích vybíjení zombie na hřbitově, jezírko v katakombách obrázkový slideshow. Smutné je též malé množství modelů postav, když na diskotéce uvidíte jak tři stejné extravantně oblečené slečny trsají vedle sebe, tak radši rychle hledáte cestu ven...
...v tom vám ovšem může zabránit parádní soundtrack, který právě tam kde se trsá svižně běží. Kdo vybíral písničky byl geniální, tématice hry sedne soundtrack jako hrnec na prdel. Vedle známějších Ministry, Lacuna Coil, Darling Violetta mě nejvíc zaujala skladba Chiasm-Isolated. Ve spojení s tím, co se ve hře dělo, mě hudba fascinovala.
Některé úkoly vyřešíte rozhovory, naprostou většinu však bojem nebo stealth. Výběr upírů mění trochu podobu dialogů, nic zásadního ale potěší. Radikálně jiná hra je za Nosferatu, kteří se zřejmě budou po městě muset pohybovat stokami. Co do plnění misí však jsou všechny "rasy" bohužel velmi podobné...popravdě žádné existující "RTFPRPG" (real-time shooting first person role playing game) na mě v tomhle směru jako vzor nepůsobí (ani slavné Deus Ex). Takže pořád čekám na titul, který by spojoval rpg se stealth a nevypadalo to že NPC jsou slepí/RPG a FPS a nevypadalo to, že váš hrdina vyfasoval nechtěně náboje do vzduchovky nebo mu preventivně ohnuli hlaveň. VtM tak pouze pokračuje v nastavené laťce, a nezbývá než zase vzít do ruky světelný meč, ehm, katanu a rubat ty ťulula pěkně zblízka nebo se prostě neohlížet na nějaký stíny a plížení a využít svoji upíří odolnost k co nejrychlejšímu hledání východu přes střelbu nepřátel. Co dokáže některé mise zkazit je nejen obecně nízká AI, ale i špatný design úrovní. Stejně jako ve výše zmíněné legendě je jediná účinná a zábavná alternativa vůči boji zblízka nebo proběhávání střelba sniperkou z dálky, ke které se ovšem tady zas tak moc nedostanete.
RPG systém se mi celkem líbil, bohužel i zde dochází k nešvaru, že každá dovednost má objektivně odlišnou míru užitečnosti. Tak tomu však je i v jiných RPGčkách. Co je horší, že v průběhu hry můžete dostávat vylepšení v podobě knih. V mé první hře jsem přišel asi dohromady o 4 bodíky protože jsem si vylepšoval zrovna dovednosti na které byly knihy. No a ty knihy vám nejsou zbytečné pouze, když máte max úroveň... ale už když máte danou úroveň, takže si hned v úvodním rozhazováních bodů můžete uškodit. Obtížnost je však vyvážená, horší postava se jen trošku víc zapotí.
Příběh je jednoduchý, ale základní funkci plní - spojuje jednotlivé úkoly postavy a lokace. Co mě ovšem mrzelo, je hlavní, chcete-li hráčská postava. V Vampire: The Masquerade - Redemption se mi celkem líbilo že jste nezačínali jako upír, vychutnali jste si Prahu hezky za světla a po přeměně jste jako křižák "nevzali přeměnu dobře", nicméně jste byli donuceni tou nejsilnější motivací, která existuje, pokračovat dál. Tady žádný přerod, tedy ani kontrast mezi minulým životem a starým a z toho vyplývající dilema nezažijete. Stejně jako například v The Elder Scrolls III: Morrowind začínáte bez minulosti a náplní postavy budete jen vy sám. Pro mě bylo celkem těžko pochopitelné, jakou máte motivaci ty úkoly plnit a vůbec pokračovat dál. Na druhou stranu, co nemá vaše postava mají NPC kolem - jestli bych něco na příběhu vyzdvihl, tak je to právě propracovanost jednotlivých NPC, která mají svou minulost a motivaci.
Co do náplně misí a atmosféry, nemůžu si objektivně stěžovat. Atmosféra je v některých pasážích výborná opuštěný dům s duchem, sídlo Malkoviana, celkové jde vyznění spíše cestou noir, gothic a dekadence, což nemusí každému sednout a já bych uvítal trošku více toho hororu nebo romance. Úkoly jsou různorodé, některé sednou, některé méně...ale hlavně nenudí. Pár misí lze řešit různými způsoby, v konečně fázi však už to jde podle známého "co nejde silou musí jít ještě větší silou".
Grafika je dosti nevyrovnaná, v některých pasážích hry se nemusí stydět ani dnes, v jiných zase působí jako hra o několik let starší. Co se povedlo jsou obličeje, se kterými si někdo pořádně vyhrál. Naopak animace nic moc. Textury exteriérů a sálů jsou pěkné. Naopak textury hlavně interiérů jsou mnohdy hodně ošklivé. Prostě hodně nevyrovnaná grafika, která je zároveň nevyrovnaně náročná. Hrál jsem to tehdy na sestavě, která dává každou tehdejší hru bez cuknutí na nejvyšší detaily, a tady jsem zažil v některých pasážích vybíjení zombie na hřbitově, jezírko v katakombách obrázkový slideshow. Smutné je též malé množství modelů postav, když na diskotéce uvidíte jak tři stejné extravantně oblečené slečny trsají vedle sebe, tak radši rychle hledáte cestu ven...
...v tom vám ovšem může zabránit parádní soundtrack, který právě tam kde se trsá svižně běží. Kdo vybíral písničky byl geniální, tématice hry sedne soundtrack jako hrnec na prdel. Vedle známějších Ministry, Lacuna Coil, Darling Violetta mě nejvíc zaujala skladba Chiasm-Isolated. Ve spojení s tím, co se ve hře dělo, mě hudba fascinovala.
Některé úkoly vyřešíte rozhovory, naprostou většinu však bojem nebo stealth. Výběr upírů mění trochu podobu dialogů, nic zásadního ale potěší. Radikálně jiná hra je za Nosferatu, kteří se zřejmě budou po městě muset pohybovat stokami. Co do plnění misí však jsou všechny "rasy" bohužel velmi podobné...popravdě žádné existující "RTFPRPG" (real-time shooting first person role playing game) na mě v tomhle směru jako vzor nepůsobí (ani slavné Deus Ex). Takže pořád čekám na titul, který by spojoval rpg se stealth a nevypadalo to že NPC jsou slepí/RPG a FPS a nevypadalo to, že váš hrdina vyfasoval nechtěně náboje do vzduchovky nebo mu preventivně ohnuli hlaveň. VtM tak pouze pokračuje v nastavené laťce, a nezbývá než zase vzít do ruky světelný meč, ehm, katanu a rubat ty ťulula pěkně zblízka nebo se prostě neohlížet na nějaký stíny a plížení a využít svoji upíří odolnost k co nejrychlejšímu hledání východu přes střelbu nepřátel. Co dokáže některé mise zkazit je nejen obecně nízká AI, ale i špatný design úrovní. Stejně jako ve výše zmíněné legendě je jediná účinná a zábavná alternativa vůči boji zblízka nebo proběhávání střelba sniperkou z dálky, ke které se ovšem tady zas tak moc nedostanete.
RPG systém se mi celkem líbil, bohužel i zde dochází k nešvaru, že každá dovednost má objektivně odlišnou míru užitečnosti. Tak tomu však je i v jiných RPGčkách. Co je horší, že v průběhu hry můžete dostávat vylepšení v podobě knih. V mé první hře jsem přišel asi dohromady o 4 bodíky protože jsem si vylepšoval zrovna dovednosti na které byly knihy. No a ty knihy vám nejsou zbytečné pouze, když máte max úroveň... ale už když máte danou úroveň, takže si hned v úvodním rozhazováních bodů můžete uškodit. Obtížnost je však vyvážená, horší postava se jen trošku víc zapotí.
Pro: vynikající soundtrack, dobře vytvořené postavy, pěkné rozhovory, dekadentní gothic atmosféra (může být minusem)
Proti: odfláklá optimalizace a časté chyby, vaše postava bez minulosti a motivace, špatný design levelů, malý počet modelů postav, podivný systém bojů a stealth