... pravděpodobně nejrozporuplnější hra za posledních pár let. Není se taky čemu divit, když se v dnešní době snaží zaujmout "doomovka", jejíž trable s vývojem by vydaly na nejeden televizní seriál. Jako hráč, který se s Dukem nikdy nesetkal pro mě tohle poznání bylo zajímavé. Teprve nyní po letech jeho (zašlé) slávy jsem měl možnost okusit, v čem je vlastně tenhle hrdina jiný, než jeho akční rivalové a nutno podotknout, že je to postava, která mi notovala. Neustálé fakování, hláškování a krkání je sice zábavy pubertálního rázu, ale i tak jsem se nad vtípky bavil, některé parodují i současné dění!

"Héj, Duku, tady máš svou energetickou zbroj. Zbroj je pro slečinky"

Duke je egocentrické prase a celou hru to výborně dokazuje, svými spíše povedenými vtipy. Koridorová hratelnost je alespoň podpořena neustálým nahazováním nových lokalit. Právě ve změně lokalit jsem si liboval, nejedná se o stereotyp. Jízdy různými prostředky jsou sice silně arkádové, ale nepostrádají určitou zábavnost a především nenutí jen sedět, a řídit. Občas je potřeba splnit nějaký ten "logický" úkolík. Případně s malým Dukem "Heey, wtf?" projít zamořenou kuchyň. Potěší i enormně krátká, za to fajn provařená mise v bordelu, která přímo vybízí k prohlédnutí.

"Všude poušť, žádnej benzín a žádný kočky!"

K doomovské hratelnost postačí klasická 1911 a pak už to známe brokovnice, trojhlavňový kulomet, erpégéčko a věcičky jako zmrazovač, zmenšovač – jejichž význam mi přišel asi na stejné úrovni jako použítí hovna na hajzlu. Neméně významně mi přišel dukům hologram a všemožné možnostně zbytečné srágory.

"Bojuje líp než Chuck Norris" – doufám, že se vrátí :)

Duke Nukem Forever: mě přes svou minimální znovuhratelnost a postarší grafické zpracování (především v centru Vegas) nezklamal na plné čáře, jako jiné tituly. Má originální nápady, boje s bossy mě bavily, jízdy překvapovali a menší logické vsuvky bavily.