Dá se říct, že Assassin's Creed byla hodně přelomová hra. Být středověkým zabijákem a nevázaně se pohybovat po městech, to zní velice dobře. Jaký je tedy můj pocit ze hry?
Není tajemstvím, že ústřední příběh se odehrává v jakési nepříliš vzdálené budoucnosti, kde vědci přišli na to, že vzpomínky člověka se uchovávají v genech. Pomocí speciálního přístroje jménem Animus jsou pak schopni za určitý čas získat jakoukoliv důležitou vzpomínku.
Hráč, jakožto chlapík jménem Desmond, je unesen do výzkumného ústavu, kde je podrobován (jak jinak) výzkumu. Pomocí přístroje Animus se potom dostává do prostředí středověku v kůži zabijáka jménem Altair.
Příběh je vskutku zajímavý. Pojí události z let minulých s budoucností, a tak trochu manipuluje se známými fakty z dějepisu. Nápad je to opravdu výtečný. Pro mě je však celkový dojem z příběhu trochu odosobněný. Jak jsem řekl, příběh není vůbec špatný, ale Altair, v jehož kůži jsem strávil většinu hry, mi moc nepřirostl k srdci.
To by se asi dalo vysvětlit podobně málo osobními úkoly. Vždycky je vyznačen jeden cíl, který má hráč odpravit. Chodí tedy po městě a vyhrabává na takto označeného člověka informace a nakonec ho prostě sprovodí ze světa. Tady však vidím další mínus. Takovéto úkoly jsou dosti repetetivní a po čase (když je člověk plní už popáté, jen v jiném městě) začnou nudit. Někdy mi až připadalo, že hlavní příběh se tu objevuje doslova jako prd - kus je vypuštěn na světlo světa, chvíli těžce visí ve vzduchu, až ho nakonec rozfouká vítr do všech možných směrů a zůstane jen mlhavá památka.
Grafická stránka hry je takřka bezchybná. Města opravdu vypadají hodně živě, Altair šplhající po všech možných i nemožných stavbách také a samotné pohyby při soubojích jsou téměř dokonalé. Na grafiku si tedy člověk mého ražení (odchovaný na Doomu a Arkanoidu) opravdu nemůže stěžovat :))
Zvuk snad ani nemá smysl hodnotit. Není co vytknout...
Dále mě zaujal systém boje. Pracuje s tím, že Altair je prostě vynikající šermíř, a tak je možné provádět různé úhyby, protiútoky...zdá se mi, že tvůrci vymysleli jeden z nejlepších soubojových systémů. Jen by neškodilo, kdyby nepřátelští vojáci váhali s útokem o něco kratší dobu...pak se totiž z adrenalinového souboje postupem času stává hra na to, kdo udělá chybu jako první.
Co už se mi ale moc nezamlouvalo, to byly vedlejší úkoly v podobě sbírání vlaječek. Nenašel jsem více, než deset kusů od každé, ať jsem dělal, co jsem dělal :)) Kdyby bylo to sbírání podtrhnuto něčím, co stojí za tu námahu při sběru, pak bych se asi i snažil je hledat, ale tak tomu nebylo.
Celkově je tedy Assassins Creed velmi dobře vyvedenou hrou, v níž ale trochu skřípe hlavní herní mechanizmus, který je pořád dokola o tom samém. Plusové body je ale nutno přičíst za docela nečekaný závěr a za velmi dobrý nápad.
Není tajemstvím, že ústřední příběh se odehrává v jakési nepříliš vzdálené budoucnosti, kde vědci přišli na to, že vzpomínky člověka se uchovávají v genech. Pomocí speciálního přístroje jménem Animus jsou pak schopni za určitý čas získat jakoukoliv důležitou vzpomínku.
Hráč, jakožto chlapík jménem Desmond, je unesen do výzkumného ústavu, kde je podrobován (jak jinak) výzkumu. Pomocí přístroje Animus se potom dostává do prostředí středověku v kůži zabijáka jménem Altair.
Příběh je vskutku zajímavý. Pojí události z let minulých s budoucností, a tak trochu manipuluje se známými fakty z dějepisu. Nápad je to opravdu výtečný. Pro mě je však celkový dojem z příběhu trochu odosobněný. Jak jsem řekl, příběh není vůbec špatný, ale Altair, v jehož kůži jsem strávil většinu hry, mi moc nepřirostl k srdci.
To by se asi dalo vysvětlit podobně málo osobními úkoly. Vždycky je vyznačen jeden cíl, který má hráč odpravit. Chodí tedy po městě a vyhrabává na takto označeného člověka informace a nakonec ho prostě sprovodí ze světa. Tady však vidím další mínus. Takovéto úkoly jsou dosti repetetivní a po čase (když je člověk plní už popáté, jen v jiném městě) začnou nudit. Někdy mi až připadalo, že hlavní příběh se tu objevuje doslova jako prd - kus je vypuštěn na světlo světa, chvíli těžce visí ve vzduchu, až ho nakonec rozfouká vítr do všech možných směrů a zůstane jen mlhavá památka.
Grafická stránka hry je takřka bezchybná. Města opravdu vypadají hodně živě, Altair šplhající po všech možných i nemožných stavbách také a samotné pohyby při soubojích jsou téměř dokonalé. Na grafiku si tedy člověk mého ražení (odchovaný na Doomu a Arkanoidu) opravdu nemůže stěžovat :))
Zvuk snad ani nemá smysl hodnotit. Není co vytknout...
Dále mě zaujal systém boje. Pracuje s tím, že Altair je prostě vynikající šermíř, a tak je možné provádět různé úhyby, protiútoky...zdá se mi, že tvůrci vymysleli jeden z nejlepších soubojových systémů. Jen by neškodilo, kdyby nepřátelští vojáci váhali s útokem o něco kratší dobu...pak se totiž z adrenalinového souboje postupem času stává hra na to, kdo udělá chybu jako první.
Co už se mi ale moc nezamlouvalo, to byly vedlejší úkoly v podobě sbírání vlaječek. Nenašel jsem více, než deset kusů od každé, ať jsem dělal, co jsem dělal :)) Kdyby bylo to sbírání podtrhnuto něčím, co stojí za tu námahu při sběru, pak bych se asi i snažil je hledat, ale tak tomu nebylo.
Celkově je tedy Assassins Creed velmi dobře vyvedenou hrou, v níž ale trochu skřípe hlavní herní mechanizmus, který je pořád dokola o tom samém. Plusové body je ale nutno přičíst za docela nečekaný závěr a za velmi dobrý nápad.
Pro: Živá města, povolání vraha, grafika, otevřené prostředí, soubojový systém, kombinace historie a sci-fi
Proti: Otravné opakování úkolů, příběh není moc osobní, souboje kvůli AI ztrácejí na dynamice