Ke hře jsem přistupoval bez emocí, tj. po opadnutí vlny zájmu před 2 lety a hlavně, za což se trochu stydím a doufám, že to brzy napravím, bez znalosti předchozích her od BioWare. to znamená, že k porovnávání s jinými velkými RPG jsem měl k dispozici jen Diablo II a Gothic II, které se však k porovnání s DAO moc nehodí, protože jsou prostě úplně jiné.

Už na začátku mě zaujala tvorba postavy, která má celkem široké možnosti, ale jen co se týče hlavy a obličeje, tělo vylepšovat nejde. Zvolil jsem si zase po čase ženskou postavu lotrovské městské elfky a začala tak pro mě úvodní část, která mě vtáhla do děje, navíc trvala přes 2 hodiny, takže příště už se těším na jiný začátek s jinou postavou.

Po čase jsem začal potkávat potencionální společníky, které jsem všechny naverboval do své družiny (neměl jsem to srdce je odmítnout, nebo zabít). Všichni společníci se mi hned zalíbili, takže byl problém vybrat jen 3, které jsem bral na výpravy. Nakonec se má sestava ustálila na Alistairovi, Morrigan a Wynne, kteří mi byli nejsympatičtější a v boji se nejvíce osvědčili. Alistair byl můj nejoblíbenější a prožil jsem s ním svůj první románek a následně i sex s mužem, což se mi kupodivu (ve hře) velmi líbilo:). Morrigan mě uchvacovala svými názory, které jsem však často nerespektoval a tak jsem si ji držel jen díky dárkům. Wynne byla milou babičkou, která vždy ráda poradila, navíc uměla zkušeně léčit bolístky. Systém společníků se mi velmi zamlouval, už jen z důvodu, že jich máte tolik na výběr a oni vás můžou po vašich rozhodnutích opustit. Několik úkolů od nich taky stálo za to. Navíc rozhovory s nimi oživují a větví celkový příběh. Plus jejich krátké rozhovory, které vedli mezi sebou přímo ve hře byly tím nejvtipnějším z celého hraní. Takový systém parťáků jsem ještě nikde neviděl a považuji ho za největší pozitivum hry.

Příběh je sice možná výcucem toho nejlepšího z fantasy knih a her, ale mně se velmi líbil a vůbec není béčkový. O vše se postará slušná grafika ve hře, ale hlavně nepřekonalná ingame videa a animace některých rozhovorů, oboje jsou, dovolím si tvrdit, možná nejkrásnější, co jsem zatím ve hrách viděl. Grafická stránka hry je u mě vždy v pozadí, ale v Dragon Age jsem se jednoduše kochal. Hra sice občas připomíná interaktivní film, ale proč ne. Navíc tuny informací v kodexu jsou taky výživné. Svým způsobem je DAO hra, film i kniha v jednom:)

Spokojen jsem byl i s monstry, i když jich je jen 33 druhů, naštěstí má však skoro každý druh několik poddruhů, což už dává pěkné číslo. Nejvíce mě potěšil Svíječ, protože jsem toto slovo použil už před lety, když jsem si myslel, že je to označení nějakého parazita na způsob svalovce, škrkavek apod., stal jsem se pak terčem posměchu, ale od DAO už svíječ existuje, tak jsem zase očištěn :).

Soubojový systém byl pro mě nový a zpočátku jsem zápasil s taktikou, ale časem jsem mu přišel na kloub a nedá se říct, že by mi někdy začínal vadit, nepřátelé se měnili v dostatečných intervalech. I rozlehlost lokací mi přišla přiměřená, když už jsem se začínal nudit, tak přišlo finále s bossem a vzhůru zase jinam na nové místo s novými zážitky.

I úkoly jsou silnou stránkou hry, hlavní, dlouhodobé jsou kapitolou samy pro sebe. Ale i vedlejší, které jsou často v jiných hrách omezeny jen na donesení nějakého předmětu atd. Tak zde jsou různorodější a často dokreslují příběh a formují vaši postavu, např. krádeže v Denerimu, nebo špinavé prácičky byly opravdu zábavné.

Absolutním kladem hry, je možnost vlastního rozhodování o dalším směřování. Některé vlastnosti vaší postavy a pohled NPC na ni jsou dány už vaším původem a pohlavím, ale ve hře je několik bodů, hlavně na konci, které lze řešit "dobrým", "zlým" a někdy i neutrálním způsobem. Ač až na pár vyjímek nemá rozhodnutí fatální vliv na příběh jako je výběr mezi Loghainem a Alistarem, nebo soulož x nesoulož Alistaira a Morrigan, tak jsem však měl párkrát pocit, že rozhoduji o osudu celé rasy elfů, trpaslíků, nebo lidí nejvíce na mě zapůsobila volba trpasličího krále.

Pěkný je i konec, kdy sice máte za sebou několik armád, ale hlavní práci musíte udělat samozřejmě vy.

Dragon Age: Prameny je podle mě velmi dobrá hra, ve které se kloubí to nejlepší za žánru, ač je někdy označována jako hra pro masy, tak si myslím, že v jejím případě to není na škodu, znám hodně masových her bez duše, tato to není. Kdyby alespoň takto z poloviny vypadaly dnešní hry, tak by bylo na světě líp:)