Prince of Persia 2 byla moje vlastně vůbec první PC hra, kterou jsem hrál. To tehdá ještě na cizím počítači. Bylo mi pár let a byl jsem ji schopen dohrát asi jen do pátého levelu. Snad proto jsem na ní měl vždycky dobré vzpomínky a moje první hodnocení zde bylo rovno 80%. Nesetkal jsem se totiž s celou hrou. To až nyní. Prince dvojka má od prvního dílu řadu předností, jako je variabilita prostředí, animace, hudba, více různorodých vychytávek. Má však i řadu velmi špatných vlastností, které ho v mých očí sráží hluboko pod první díl.

Tou zásadní je především obtížnost. Bohužel obtížnost je vyvolaná téměř pouze tím, že abnormálně vzrostl počet nepřátel, to znamená soubojů. Souboje byly v jedničce má nejméně oblíbená část hry a ve dvojce se to ještě znásobilo. Obzvláště s malým mečíkem proti těm příšerným hlavám nebo hadům, to bylo skutečně trýznivé a velmi nezábavné. Nechápu, proč autoři tak často dali nejtěžší část na konec levelu, aby ho hráč musel celý přejíždět znova. To je prostě traumatizující. Časový limit jsem v jedničce po několika pokusech byl schopen zvládnout. Zde je to naprosto nereálné, alespoň pro mě. Jeden level mi zabere nejméně půl hodiny. Další aspektem, který zvyšuje obtížnost, je zabugovanost hry. V tom smyslu, že občas princ vyskočí, občas ne (zjistil jsem, že to možná souvisí se zvukem, snad kdybych si nastavil PC speaker, tak to bude v pohodě). Občas vyskočí naopak dvakrát, i když povel zněl jednou. Občas při soubojích záhadně zatuhne a protivník mě díky tomu dvakrát udeří. To je prostě nevychytané.

Hrozně mě baví vyhýbání se pastem, ale neuvěřitelně mě štve, když prohraju kvůli bugu jeden z dvaceti soubojů a musím to projíždět neustále dokola. Škoda.