Systém a svět her série Might and Magic je tak skvělý, že i tahle téměř dokonale zmršená hra je pořád výborně hratelná a zábavná. Díly 6-8 byly v podstatě ta samá hra. Devítka měla přinést vylepšení v podobě přechodu do pravého 3D...
Ano, 3D to je, ale vizuální výsledek je ještě mnohem slabší, než díly předchozí, které měly alespoň své kouzlo. Zde se koukáte pouze na ploché desky položené na sebe v ostrých úhlech. Jednou taková plochá deska znázorňuje trávu, jednou strom a ploché desky skládají dohromady taky všechny živé postavy. Ale to nevadí, grafika, jak už jsem naznačil, nebyla nikdy silnou stránkou Might and Magic.
Tou nikdy nebyly ani všudpřítomné bugy. Těch pár, co měly díly minulé, se však s tou kanonádou z dílu devátého nedá ale ani náhodou srovnat. Na všemožné chyby narazíte takřka na každém kroku. Vynechám onen pověstný povyšovací bug, který mě tuhle hru donutil hrát natřikrát (i když jsem jí měl docela daleko rozjetou), a který spravil neoficiální patch 1,3. I v posledním patchi vás však chyby odrovnají. Příkladem za všechny může být třeba dračí sluj. Drak se v ní objevuje pokaždé znovu, poté, co ho zabijete a jdete pryč. To samé platí pro artefakty vedle něj. Takže můžete mít na konci, když chcete, třeba 200 artefaktů, místo nějakých dvaceti. Drakovi se úplně nesmyslně dorovnávají hit pointy na výchozích 39 tisíc, a to i v tahovém módu, kdy má být čas zastaven. Každou chvíli se to v té sluji sekne, protože si hra nerozumí s grafickými kartami s novějším direct X. A po drakově smrti mi začla nesmyslná jízda mého licha, jemuž se zkušenostní body zvedaly více, jak dvakrát rychleji, než ostatním. Takže na konci hry jsem měl licha na 120. levelu a ostatní na 65. Draka jsem byl navíc schopen porazit jenom díky tomu, že kouzlo Božský zásah, které vyléčí kompletně družinu, a které smí být sesláno pouze jednou denně, může být díky bugu sesláno kdykoliv. Hra se po tomto zjištění stala v podstatě primitivní.
Tyhle věci jsou však jen pověstnými špičkami ledovce. Různorodých chyb jsem ve hře našel více jak sto a když má člověk smůlu a natrefí na chybu, kdy se s ním nějaká NPC postava odmítá bavit, i když člověk splnil důležitý úkol, nemusí hru vůbec dohrát. Snad to ani nemělo betatestery, nebo by je měli raději rovnou zastřelit. Nechápu, proč autoři, kteří tu samou hru dělají už podeváté, ji nejsou schopni naprogramovat aspoň s minimální grácií. Já vím, že na to měli jen sedm měsíců, ale stejně.
Další věcí, co mě dosti štvala, je celková neuvěřitelnost prostředí a dojem, že je to všechno velmi umělé. Vlastně by se to dalo také považovat za bug. Jdete do nějakého města a s lidmi se bavíte například o jejich vůdci. Ten vůdce může v průběhu hry umřít. Ale s lidmi se můžete pořád dále o tom vůdci bavit, jakoby se nechumelilo. Vůbec netuší, že se něco změnilo. To znamená, že vaše konání nemá na okolí hry vůbec žádný vliv. Pouze u jedné dvou postav, které zrovna souvisejí s tím konkrétním questem. I s postavami, pro které uděláte pět úkolů, tak na konci hry máte u nich v možnostech rozhovoru pořád ty samé dvě otázky, co jste měli na začátku. Na konci jste takřka legendami, všechny postavy s vámi ale jednají, jakoby vás neznaly. Velmi to snižuje motivaci takovou hru vůbec hrát.
Ani příběh nikdy nebyl silnou stránkou Might and Magic. Vždycky jsem měl pocit, že je tam jenom jako nutné zlo na pozadí skvělého herního systému. Nejinak je tomu i v devítce. Jen mám ještě pocit, že daleko více. Už jenom to mizerné intro plné těch nejvíc klišé keců dá tušit, že tady o nic nepůjde. S hlavním příběhem souvisí pouze prvních pět a závěrečných deset procent hry. Zbytek je příběhové prázdno vyplněné více jak padesáti různými vedlejšími questy. A pokud na příběh dojde, je podáván velmi trapnou formou "in game" animací, během kterých postavy mluví, ale textura jejich ksichtu se ani nepohne. To, že mluví, máte, kromě vlastního ucha, vytušit zřejmě pouze z křečovité gestikulace rukou, které ovšem nemají žádné klouby.
Samotný závěr hry je poměrně slabým vyvrcholením a působí velmi upachtěně.
To, že se od předchozích dílů systém hry poněkud zjednodušil, mi nijak nevadilo a rychle jsem si na to zvykl. Problém jsem měl snad jen s kouzly. Většina z nich je úplně na nic, útočná kouzla jsou mnohem slabší, než v dílech minulých. Žádná Imploze, žádné Zpopelnění. Nejsilnější z nich je Otrávený oblak, který můžete mít k dispozici poměrně velmi brzy a můžete ho v klidu používat až do konce hry. Oficiálně nejsilnější Oko bouře je sice silné, ale můžete ho použít jen jednou denně a narozdíl od Božského zásahu, tak u něj toto pravidlo funguje. Rovněž mě mrzela absence kouzla Létání, ačkoliv by bylo asi zbytečné, když venkovní lokace sestávají většinou z pár uzavřených klikatých, pustých a velmi ošklivých stezek.
Je otázka, jestli se na téhle hře vůbec něco povedlo lépe, než v dílech minulých. Odpověď zní: hudba. Ta se postupně od šestého dílu, pod vedením Roba Kinga, zlepšovala až dospěla do svého vrcholu v podobě devátého dílu, který disponuje vůbec nejodvážnějším a skladatelsky nejpokročilejším hudebním doprovodem hudebního studia Green Street Studios (ten může i za celou sérii Heroes of Might and Magic). Je jen škoda, že jejich hudba k tomuhle dílku je všeobecně opomíjená a vůbec se o ní neví, protože tuhle hru nikdo nehraje. Často se mi však stává, že samply a úryvky z ní jsou slyšet v televizních pořadech, filmech, různých šotech nebo dokonce jiných hrách (například Command & Conquer: Generals). To je poměrně zajímavé. (edit: důvodem je zkrátka to, že si chlapci z Green Street Studios ulehčují práci a používají už hotové banky zvuků a hudby, kterou upraví, neplatí to však ale zdaleka pro všechny songy)
Hudba je sice skvělá, ale ve hře je použitá docela špatně. Hraje pořád a mění se pouze v závislosti na tom, v jaké lokaci se zrovna pohybujete. Když jste v nějaké dlouho, jednu skladbu si poslechnete klidně padesátkrát za sebou. Navíc je ale ještě nevkusně přerušovaná skladbou bojovou. Ta hraje pokaždé, když se s někým perete. To budete asi ve třiceti procentech hry. To znamená, že ve třiceti procentech hry posloucháte pouze jednu skladbu soundtracku z dvaceti. Je pak samozřejmé, že ji budete po chvíli nesnášet a možná i kvůli tomu hudbu vypnete.
Mohl bych psát o různých aspektech, co mě štvaly, ještě docela dlouho, neodpustím si třeba ještě připomínku o inventoráři, který vůbec nereflektuje, co máte na sobě a jakou zbraní zrovna bojujete a během povýšení se obraz vaší postavičky může změnit z poloskřeta na člověka a naopak, ale asi to nemá smysl. Tahle hra je po zásluze nenáviděná, i když to, co zní zbylo, se docela dobře hraje a po zásluze po ní 3DO zkrachovalo, i když je to věčná škoda.
Ano, 3D to je, ale vizuální výsledek je ještě mnohem slabší, než díly předchozí, které měly alespoň své kouzlo. Zde se koukáte pouze na ploché desky položené na sebe v ostrých úhlech. Jednou taková plochá deska znázorňuje trávu, jednou strom a ploché desky skládají dohromady taky všechny živé postavy. Ale to nevadí, grafika, jak už jsem naznačil, nebyla nikdy silnou stránkou Might and Magic.
Tou nikdy nebyly ani všudpřítomné bugy. Těch pár, co měly díly minulé, se však s tou kanonádou z dílu devátého nedá ale ani náhodou srovnat. Na všemožné chyby narazíte takřka na každém kroku. Vynechám onen pověstný povyšovací bug, který mě tuhle hru donutil hrát natřikrát (i když jsem jí měl docela daleko rozjetou), a který spravil neoficiální patch 1,3. I v posledním patchi vás však chyby odrovnají. Příkladem za všechny může být třeba dračí sluj. Drak se v ní objevuje pokaždé znovu, poté, co ho zabijete a jdete pryč. To samé platí pro artefakty vedle něj. Takže můžete mít na konci, když chcete, třeba 200 artefaktů, místo nějakých dvaceti. Drakovi se úplně nesmyslně dorovnávají hit pointy na výchozích 39 tisíc, a to i v tahovém módu, kdy má být čas zastaven. Každou chvíli se to v té sluji sekne, protože si hra nerozumí s grafickými kartami s novějším direct X. A po drakově smrti mi začla nesmyslná jízda mého licha, jemuž se zkušenostní body zvedaly více, jak dvakrát rychleji, než ostatním. Takže na konci hry jsem měl licha na 120. levelu a ostatní na 65. Draka jsem byl navíc schopen porazit jenom díky tomu, že kouzlo Božský zásah, které vyléčí kompletně družinu, a které smí být sesláno pouze jednou denně, může být díky bugu sesláno kdykoliv. Hra se po tomto zjištění stala v podstatě primitivní.
Tyhle věci jsou však jen pověstnými špičkami ledovce. Různorodých chyb jsem ve hře našel více jak sto a když má člověk smůlu a natrefí na chybu, kdy se s ním nějaká NPC postava odmítá bavit, i když člověk splnil důležitý úkol, nemusí hru vůbec dohrát. Snad to ani nemělo betatestery, nebo by je měli raději rovnou zastřelit. Nechápu, proč autoři, kteří tu samou hru dělají už podeváté, ji nejsou schopni naprogramovat aspoň s minimální grácií. Já vím, že na to měli jen sedm měsíců, ale stejně.
Další věcí, co mě dosti štvala, je celková neuvěřitelnost prostředí a dojem, že je to všechno velmi umělé. Vlastně by se to dalo také považovat za bug. Jdete do nějakého města a s lidmi se bavíte například o jejich vůdci. Ten vůdce může v průběhu hry umřít. Ale s lidmi se můžete pořád dále o tom vůdci bavit, jakoby se nechumelilo. Vůbec netuší, že se něco změnilo. To znamená, že vaše konání nemá na okolí hry vůbec žádný vliv. Pouze u jedné dvou postav, které zrovna souvisejí s tím konkrétním questem. I s postavami, pro které uděláte pět úkolů, tak na konci hry máte u nich v možnostech rozhovoru pořád ty samé dvě otázky, co jste měli na začátku. Na konci jste takřka legendami, všechny postavy s vámi ale jednají, jakoby vás neznaly. Velmi to snižuje motivaci takovou hru vůbec hrát.
Ani příběh nikdy nebyl silnou stránkou Might and Magic. Vždycky jsem měl pocit, že je tam jenom jako nutné zlo na pozadí skvělého herního systému. Nejinak je tomu i v devítce. Jen mám ještě pocit, že daleko více. Už jenom to mizerné intro plné těch nejvíc klišé keců dá tušit, že tady o nic nepůjde. S hlavním příběhem souvisí pouze prvních pět a závěrečných deset procent hry. Zbytek je příběhové prázdno vyplněné více jak padesáti různými vedlejšími questy. A pokud na příběh dojde, je podáván velmi trapnou formou "in game" animací, během kterých postavy mluví, ale textura jejich ksichtu se ani nepohne. To, že mluví, máte, kromě vlastního ucha, vytušit zřejmě pouze z křečovité gestikulace rukou, které ovšem nemají žádné klouby.
Samotný závěr hry je poměrně slabým vyvrcholením a působí velmi upachtěně.
To, že se od předchozích dílů systém hry poněkud zjednodušil, mi nijak nevadilo a rychle jsem si na to zvykl. Problém jsem měl snad jen s kouzly. Většina z nich je úplně na nic, útočná kouzla jsou mnohem slabší, než v dílech minulých. Žádná Imploze, žádné Zpopelnění. Nejsilnější z nich je Otrávený oblak, který můžete mít k dispozici poměrně velmi brzy a můžete ho v klidu používat až do konce hry. Oficiálně nejsilnější Oko bouře je sice silné, ale můžete ho použít jen jednou denně a narozdíl od Božského zásahu, tak u něj toto pravidlo funguje. Rovněž mě mrzela absence kouzla Létání, ačkoliv by bylo asi zbytečné, když venkovní lokace sestávají většinou z pár uzavřených klikatých, pustých a velmi ošklivých stezek.
Je otázka, jestli se na téhle hře vůbec něco povedlo lépe, než v dílech minulých. Odpověď zní: hudba. Ta se postupně od šestého dílu, pod vedením Roba Kinga, zlepšovala až dospěla do svého vrcholu v podobě devátého dílu, který disponuje vůbec nejodvážnějším a skladatelsky nejpokročilejším hudebním doprovodem hudebního studia Green Street Studios (ten může i za celou sérii Heroes of Might and Magic). Je jen škoda, že jejich hudba k tomuhle dílku je všeobecně opomíjená a vůbec se o ní neví, protože tuhle hru nikdo nehraje. Často se mi však stává, že samply a úryvky z ní jsou slyšet v televizních pořadech, filmech, různých šotech nebo dokonce jiných hrách (například Command & Conquer: Generals). To je poměrně zajímavé. (edit: důvodem je zkrátka to, že si chlapci z Green Street Studios ulehčují práci a používají už hotové banky zvuků a hudby, kterou upraví, neplatí to však ale zdaleka pro všechny songy)
Hudba je sice skvělá, ale ve hře je použitá docela špatně. Hraje pořád a mění se pouze v závislosti na tom, v jaké lokaci se zrovna pohybujete. Když jste v nějaké dlouho, jednu skladbu si poslechnete klidně padesátkrát za sebou. Navíc je ale ještě nevkusně přerušovaná skladbou bojovou. Ta hraje pokaždé, když se s někým perete. To budete asi ve třiceti procentech hry. To znamená, že ve třiceti procentech hry posloucháte pouze jednu skladbu soundtracku z dvaceti. Je pak samozřejmé, že ji budete po chvíli nesnášet a možná i kvůli tomu hudbu vypnete.
Mohl bych psát o různých aspektech, co mě štvaly, ještě docela dlouho, neodpustím si třeba ještě připomínku o inventoráři, který vůbec nereflektuje, co máte na sobě a jakou zbraní zrovna bojujete a během povýšení se obraz vaší postavičky může změnit z poloskřeta na člověka a naopak, ale asi to nemá smysl. Tahle hra je po zásluze nenáviděná, i když to, co zní zbylo, se docela dobře hraje a po zásluze po ní 3DO zkrachovalo, i když je to věčná škoda.
Gunman Chronicles
Pro: je to Might and Magic, hudba
Proti: všudypřítomné bugy, slabá grafika, slabý příběh, pusté, mrtvé a umělé prostředí, nijaký závěr, kouzla