Tohle byla první hra od Frictional Games, kterou jsem hrál. Na jednu stranu mám teď nutkání otestovat Penumbry, na druhou stranu Amnesia nebyla tak docela to, v co jsem doufal.
Co se technické stránky týče, graficky hra neurazí, i když textury všeobecně působí dost genericky a animace jsou nahrazovány stmívačkama. Fyzikální engine je fajný, akorát věci, které mají byt rozbity, lze imho rozbít až moc snadno - když něco rozbíjím, přesvědčivě to na mě tady prostě nepůsobí. Manipulace objektů myší je ale jinak moc dobře zvládnutá a jediné, co mi v tomhle směru vadilo, bylo pozicování malých objektů do středu obrazovky - v tomhle určitě mohla být nějaká tolerance. Po zvukové stránce bych řekl že vzhledem k tématice není co vytknout, ani nad čím přehnaně jásat.
Osobně jsem od hry čekal mnohem víc survival prvků. V tom jsem se ale ošklivě spletl, protože Amnesia je docela klasická adventura, jen prostě z vlastního pohledu. Nepřátelé jsou tu především jako kulisa - součást atmosféry. A to je jedna z věcí, které mi vadila. Nepřítel se v drtivé většině případů objevuje, aby vyděsil svou přítomností. Pokud se člověk schová (příslušný kout je vždy poblíž) a neleze zmetkovi do výhledu, tak se zase odbelhá pryč. Co mě na tomhle neuvěřitelně štvalo, byla skutečnost, že se tito nepřátelé objevovali odnikud a mizeli nikam. Ze začátku jsem to pochopitelně nevěděl, takže to i fungovalo, ale ve druhé půlce už bylo čekání tak trochu vopruz a zjištění, že když mě nepřítel zabije, tak dřív nebo později zmizí úplně, pro mě nějakou atmosféru strachu zabilo definitivně.
Čekal jsem, že nepřátelé budou víc překážet - že bude potřeba se kolem nich důmyslně plížit, odlákávat pozornost, nastražovat pasti a lákat je do nich, ale ne. Nepřítel se objeví, hráč se schová, nepřítel zas odejde. A zmizí - vůbec se s ním člověk nemusí dál trápit. Sem tam na vás něco vybafne z poza rohu/dveří, v takovém případě následuje leknutí, zdrhačka a skrývání, nebo vše řešící smrt. A v první půlce to ještě fungovalo, ale dál už jsem se prostě nebál. Nepřátelé v Amnesii nejsou opravdovou překážkou, není důvod se jich bát.
Jako adventura je Amnesia náročná tak akorát, aby člověk nemusel moc civět do návodu. Příběhem asi bůhvíjak neohromí a ze začátku jsem mu ani moc pozornosti nevěnoval, ale nakonec celkem hezky splnil svůj účel a spolu se sympatickým Agrippou mě zabavil, když už jsem se smířil s tím, že tahle hra mě už asi nevyděsí. (Ad Agrippa, trochu mě zklamalo, že na cestě do finále už mi nic zajímavého nepovídal.)
Celkově vzato to byla Amnesia zajímavým herním zážitkem, ale herní náplň jsem čekal.. hm... pestřejší. Lokace nejsou tak atraktivně zpracované, aby samotné hledání předmětů a sem tam nějaký jednoduchý puzzle tak úplně ospravedlnily hráčovo (moje) snažení a atmosféra strachu... no... byla prohlédnuta a dál tam dohromady krom příběhu nic není.
Co se technické stránky týče, graficky hra neurazí, i když textury všeobecně působí dost genericky a animace jsou nahrazovány stmívačkama. Fyzikální engine je fajný, akorát věci, které mají byt rozbity, lze imho rozbít až moc snadno - když něco rozbíjím, přesvědčivě to na mě tady prostě nepůsobí. Manipulace objektů myší je ale jinak moc dobře zvládnutá a jediné, co mi v tomhle směru vadilo, bylo pozicování malých objektů do středu obrazovky - v tomhle určitě mohla být nějaká tolerance. Po zvukové stránce bych řekl že vzhledem k tématice není co vytknout, ani nad čím přehnaně jásat.
Osobně jsem od hry čekal mnohem víc survival prvků. V tom jsem se ale ošklivě spletl, protože Amnesia je docela klasická adventura, jen prostě z vlastního pohledu. Nepřátelé jsou tu především jako kulisa - součást atmosféry. A to je jedna z věcí, které mi vadila. Nepřítel se v drtivé většině případů objevuje, aby vyděsil svou přítomností. Pokud se člověk schová (příslušný kout je vždy poblíž) a neleze zmetkovi do výhledu, tak se zase odbelhá pryč. Co mě na tomhle neuvěřitelně štvalo, byla skutečnost, že se tito nepřátelé objevovali odnikud a mizeli nikam. Ze začátku jsem to pochopitelně nevěděl, takže to i fungovalo, ale ve druhé půlce už bylo čekání tak trochu vopruz a zjištění, že když mě nepřítel zabije, tak dřív nebo později zmizí úplně, pro mě nějakou atmosféru strachu zabilo definitivně.
Čekal jsem, že nepřátelé budou víc překážet - že bude potřeba se kolem nich důmyslně plížit, odlákávat pozornost, nastražovat pasti a lákat je do nich, ale ne. Nepřítel se objeví, hráč se schová, nepřítel zas odejde. A zmizí - vůbec se s ním člověk nemusí dál trápit. Sem tam na vás něco vybafne z poza rohu/dveří, v takovém případě následuje leknutí, zdrhačka a skrývání, nebo vše řešící smrt. A v první půlce to ještě fungovalo, ale dál už jsem se prostě nebál. Nepřátelé v Amnesii nejsou opravdovou překážkou, není důvod se jich bát.
Jako adventura je Amnesia náročná tak akorát, aby člověk nemusel moc civět do návodu. Příběhem asi bůhvíjak neohromí a ze začátku jsem mu ani moc pozornosti nevěnoval, ale nakonec celkem hezky splnil svůj účel a spolu se sympatickým Agrippou mě zabavil, když už jsem se smířil s tím, že tahle hra mě už asi nevyděsí. (Ad Agrippa, trochu mě zklamalo, že na cestě do finále už mi nic zajímavého nepovídal.)
Celkově vzato to byla Amnesia zajímavým herním zážitkem, ale herní náplň jsem čekal.. hm... pestřejší. Lokace nejsou tak atraktivně zpracované, aby samotné hledání předmětů a sem tam nějaký jednoduchý puzzle tak úplně ospravedlnily hráčovo (moje) snažení a atmosféra strachu... no... byla prohlédnuta a dál tam dohromady krom příběhu nic není.
Demon Gaze