Díky své unikátní stylizaci mě Limbo oslovil a zaujal na první pohled. Opět dokazuje že v dnešní době nemusí být hra 3D, nemusí hýřit efekty a ani za ní nemusí stát špičkový tým s bandou dabérů a scénaristů. Ne vše lze udělat jinak jednoduše, vynechat dabing hudbu upozadit a dokreslit ponurou atmosféru jen díky občasným zvukům.

Začátek nezklamal probuzení v lese, kdy celý svět je jak ve stylu Noir, má prostě své kouzlo. Všem již známé setkání s obřím pavoukem ve mě zanechalo nejhlubší dojem, kdy jeho pohyby po lokaci působili naprosto úchvatným dojmen, a představolal něco neskutečného.

Stejně tak prostředí kdy hráč vidí mrtvoly houpající se na oprátce nebo plující ve vodě. Smrt zde prostě hraje obrovskou roli a bez umírání a zkoušení správné kombinace se dál prostě nehnete.

Bohužel pro mě vystřídání lesa a živých nepřátel a nástrah, za mechanické a tvořené více technického rázu ztratila hra trochu ze svého prvotního kouzla a atmosféry ale to je jen můj subjektivní dojem.

Přesto Limbo nabízí na dnešní poměry her něco neskutečného, unikátního nejen výtvarnou stránkou hry, ale i hratelností, myšlenkami ve hře obsažených a jedinečností. Za to hra určitě stojí i přes svoji kratší herní dobu.