Ani jednoho Samorosta jsem ještě nehrál, a tak moje první seznámení s tvorbou českého vývojářského týmu Amanita Design přišlo až s hraním roztomilé adventury Machinarium.

S hlavním robotím hrdinou jsem se sžil prakticky ihned během jeho skládání, a tak mohl přijít na řadu kouzelný příběh vyprávěný pomocí kreslených obrázků, stejně jako nápověda, která mohla být po splnění zábavné minihry zobrazena kdykoli. Díky nepřítomnosti textu, jenž se nachází jen v menu, se autoři nemusí starat o překlad a Machinarium si tak mohou zahrát lidé na celém světě.

Zvuky jsou dalším kladem, který přidává na pohádkové atmosféře, stejně jako kvalitní hudební stránka. S hudbou souvisí i vůbec nejlepší pasáž ve hře, a to když pomáháte muzikantům se zprovozněním jejich hudebních nástrojů. U bubeníkových vzpomínek na to, jak přišel o buben, jsem se pobavil úplně nejvíc.

Podle mě je tak jedinou vadou na kráse délka, nebo spíše krátkost celého robotího dobrodružství, která by určitě mohla dosahovat vyšších hodnot. Konec totiž přišel zrovna v tom nejlepším, a tak doufám, že se brzy dočkám nějakého podobně kvalitního pokračování.