Po vynikajícím Limbu jsem měl náladu zase sáhnout po nečem netradičním a zajímavým, a můj pohled zaujala právě The Path, jenže tento kousek krutě klame tělem.

Ona už samotná myšlenka hry není nijak spásná, zabíjení 6 holčiček které v lese najdou své vlky a na čtrtnou nápady které jsou všechny již převzaté z myslí jiných, jako psycholigické polemizování o dospívání dívek, s tím že nemají sejít z cesty, v mužích vidí zlo a přinesou jim jen bolest a utrpení. Autoři udělala z této hry takovou menší feministickou oddyseu která šíří myšlenku že za vším tím zlem je právě vlk. Ne z hlavy autorů zde není nic originálního a původního co by hráči dovedlo k nějaké nové myšlence a řekl si vauu tak to mě překvapilo a obohatilo mé vnímání.

Když tento kousek byl vytvořen jako hra tak mu chybí obrovská věc, co celou práci autorů sráží na kolena. A je to právě hratelnost. The Path je jako jídlo bez chuti a bez pocitu že by po snězení spnilo svůj účel a zahnalo hlad. Setkal jsem se s názory které tvrdili že hratelnost není důležitá a že jde o jistý druh uměleckého vyjádření. Bohužel není tomu tak. I když je to prezentováno v určité zvláštní grafice která si hraje s paletou barev, zvuků a hudby tak nějak jinak, nesplňuje základ umění s tím že by vytvořilo něco nového.

Za tu cenu tento kousek každopádně nestojí, za 8 eur si člověk může pořídit daleko více zajímavějších titulů s novými myšlenkami, a dostane konečně pocit že za své peníze má to co očekával že si kupuje. Zde pocit hladu přetrvá a celá hra akorát znechutí.