Protivný, škodolibý a nesmírně zlý samovládce a tyran v jedné osobě jménem Ceville je hlavním hrdinou této poněkud opomíjené adventury. Jeho vynikající charakterové vlastnosti jsou také největším tahákem samotné hry.
Zatímco u jiných adventur mám ve zvyku některé nedůležité dialogové možnosti vynechávat a vést rozhovor přímo k jádru věci, u postavy Cevilla jsem procházel úplně všechny. Pokaždé když totiž Ceville něco řekne, hned si na něco nebo někoho zanadává, případně dotyčného poníží, zesměšní, urazí...a to i v době, kdy je po sesazení z trůnu uvržen do vězení. Jeho nemístné průpovídky sice zdržují a ve většině případů je nakonec nutné využít v rozhovoru druhé hratelné postavy, kterou je holčička Lilly, ale při sledování jeho až dětinské radosti, kterou Ceville měl z každé povedené špatnosti, jsem se radoval s ním.
Samotné adventurní postupy nijak nevybočují ze zavedených kolejí žánru. Některé jsou povedené, některé méně. Horší je, že některé z nich jsou i v roce 2009 dosti nelogické, a tak své uplatnění zde najde i klasická metoda zkoušení všeho na všechno. Zatímco Ceville se snaží řešit problémy za pomoci hrubého slova a síly, tak Lilly k nim přistupuje s laskavostí a rozvahou jí vlastní. Hra má sice otevřený konec, protože se počítalo s pokračováním, ale to na její kvalitě nic nemění. Na mučení zavšiveného a smrdutého dědka se totiž jen tak nezapomíná...
Zatímco u jiných adventur mám ve zvyku některé nedůležité dialogové možnosti vynechávat a vést rozhovor přímo k jádru věci, u postavy Cevilla jsem procházel úplně všechny. Pokaždé když totiž Ceville něco řekne, hned si na něco nebo někoho zanadává, případně dotyčného poníží, zesměšní, urazí...a to i v době, kdy je po sesazení z trůnu uvržen do vězení. Jeho nemístné průpovídky sice zdržují a ve většině případů je nakonec nutné využít v rozhovoru druhé hratelné postavy, kterou je holčička Lilly, ale při sledování jeho až dětinské radosti, kterou Ceville měl z každé povedené špatnosti, jsem se radoval s ním.
Samotné adventurní postupy nijak nevybočují ze zavedených kolejí žánru. Některé jsou povedené, některé méně. Horší je, že některé z nich jsou i v roce 2009 dosti nelogické, a tak své uplatnění zde najde i klasická metoda zkoušení všeho na všechno. Zatímco Ceville se snaží řešit problémy za pomoci hrubého slova a síly, tak Lilly k nim přistupuje s laskavostí a rozvahou jí vlastní. Hra má sice otevřený konec, protože se počítalo s pokračováním, ale to na její kvalitě nic nemění. Na mučení zavšiveného a smrdutého dědka se totiž jen tak nezapomíná...