Jak tady napsal někdo pode mnou, říkat, co všecko je na PT úžasné, oči a kulervoucí, by bylo jako nosit dříví do lesa, či dokonce do háje zeleného...
Samotná filosofie hry, kdy je vaším hlavním úkolem vlastně zemřít, je něco, mírně řečeno, nezvyklého... Ale kdybyste měli vnímat jen tohle, ublížíte sami sobě, protože v příběhu a mimo něj naleznete tolik různých filosofií, náboženství, nauk a kdoví čeho všeho ještě, že si připadáte jako ve skutečném světě... Klobouk dolů, že se něco takového dokázalo dát dokupy.
Hru jsem dohrál minimálně šestkrát, téměř pokaždé jsem v ní našel nějakou novou drobnost, prostě něco co mě zase překvapilo a utvrdilo v úžasnosti Tormentu.
Nezapomenutelné momenty? Určitě Morteho kecy, z nich jsem smíchy lezl po zdi, krása Fall-from-Grace a Annah, moudrost Dak'konova, jedničky a nuly Nordoma, poměrně nechutnost Ravel... a mohl bych pokračovat donekonečna...
Pro mě jednoznačně nejlepší RPG co jsem kdy hrál (a dohrál).