Limbo mě zaujal už z gameplay videí, což je u plošinovky docela ojedinělá záležitost. V jádru se jedná o obyčejnou skákačku, která navíc není moc dlouhá. Proč je ale Limbo tak ojedinělé a úžasné?

Díky vynikající grafické stylizaci do černobílé barvy a úžasným animacím. Limbo je zářivým důkazem, že tento kultovní žánr nevyhynul a má stále co nabídnout. První dvě třetiny hry jsou úžasné, atmosféra by se dala krájet a průchod hrou je relaxační a nenáročný. Jakmile se ale v poslední třetině hra přesunula do podzemí, už to nebylo ono. Hádanky začaly být o dost těžší a tempo hry se trochu zpomalilo. Mě naprosto vyhovovala ta nenáročná atmosférická zábava a je trošku škoda, že se to ke konci takhle změnilo. Tím ale nechci říct, že je poslední třetina špatná. To ne! Jen je trochu... jiná.

Ve hře není praktický žádný text, snad jen jednoduché menu. Ovládání je intuitivní, ale hra na mě nehoukla, že se dá použít ještě „akční“ klávesa CTRL, díky čemuž jsem na začátku zakysl, než mi napadlo juknout se do nastavení. Absence jakéhokoli HUDu jinak beru jako veliké pozitivum (on vlastně není ani potřeba), protože nekazí atmosféru.

Díky výborné fyzice a animacím je velice zábavná i samotná hratelnost. Grafika je zvláštní, ne moc složitá, na HW nenáročná a přesto velmi efektní.

Verdikt: Nedivím se, že je Limbo tak oblíbené. Já ho dohrál na jeden zátah, protože jednoduše jsem chtěl vědět, co bude dál a skvěle jsem se u něj bavil. Někdy si ho určitě střihnu znova. 80%