Smrt je krásná. A v Limbu je radost umírat. Často jsem měl pocit, že Limbo je záměrně navrženo tak, aby hráč mohl pocítit její sladkou chuť. Smrt tu čeká na každém kroku. A bylo by proto velkou chybou nabízených příležitostí nevyužít. Je li(m)bo napíchnutí na nohu pavouka? Usmažení elektrickým proudem? Rozřezání ozubeným kolem? Nebo se spokojíte s prostým pádem z výšky? Stačí si jen vybrat. A zemřít.
Nádhera, co říkáte? Limbo představilo smrt v úplně jiném světle. Klidně se obejde bez přemíry násilí a potoků krve. A stále bude krásná.

V některých hrách už dnes není dovoleno zabíjet děti. Hlavního hrdinu Limba, kterým je malý chlapec, můžete zabíjet dle li(m)bosti. Stačí ho navést na správnou cestu. Ostatně, sám název vývojářského týmu mluví za vše - PLAY DEAD.

Při každém úmrtí jakoby bezvládné tělo malého caparta posměšně vzkazovalo - zpackal jsi to, zemřel jsem, zkus to znova... Nabídka, která se neodmítá. Zvlášť pokud může chlapec zemřít znova. A on zemře, od toho ho tu máme. Nebo ne? Pokud vám během hraní ani jednou černobílá obrazovka zcela nezčerná, budete ochuzeni o nezapomenutelné/smrtící zážitky. Je to stejně neuspokojující jako průchod střílečkou bez jediného výstřelu. Nebo adventurou bez jediného slova.

Ano, Limbo je krásné...protože krásná je SMRT.