V prvé řadě je třeba upozornit, že tento díl je naprosto odlišný od všech předchozích. Někdo tuto změnu vnímá kladně, jiný zase záporně, všem se prostě zavděčit nedá. Já jsem ze začátku k pátému dílu série se Samem Fisherem taky nepřistupoval dvakrát optimisticky. Zejména proto, že hráčské přivítání nebylo zrovna přívětivé (na druhou stranu byly všechny magazínovské recenze pozitivní). Sluší se taky podotknout, že celou sérii jsem si střihl za tyhle prázdniny, takže mám všechny díly v čerstvé paměti. Conviction rozhodně není nejlepší díl v sérii, co si budeme nalhávat (tím pro mě je bez debat Chaos Theory). Conviction ovšem je svěžím větrem (co větrem, změny se rovnou dají označit za průvan) v sérii, která ho už nutně potřebovala. Přece jenom dostat popáté prakticky tu stejnou hru, akorát se změněnými lokacemi, novým příběhem (který doteď nikdy nehrál důležitou úlohu) a trochu vylepšenou grafikou by už asi kladně přijato nebylo. Proto Ubisoft několikrát hru předělával (bohužel, přes dlouhý vývoj je hra krátká, což je nepochybně škoda) a nakonec vydal docela kontroverzní produkt a bylo jen na hráčích, jak se k tomu hodlají postavit.

Ubi ubralo stealth prvky, přidalo na akci, vzalo night- a thermalvision a ze Sama udělali chlápka, který je zničený životem a vůbec nepřipomíná toho Sam Fishera z prvních dílů. Prostě Samovi zabili dceru a jemu se do ničeho nechce. Story mi přišla hodně zajímavá, člověk si už pak nebyl ani jistý, komu vůbec může věřit. Ne, že by to bylo něčím originální, ale prostě je to tak zpracované, aby vás to vtáhlo co nejhlouběji do děje – ať už jde o promítaní úkolů na zeď, o různé flashbacky nebo zajímavé cutscény, hra vás prostě na začátku vcucne a vy hrajete a hrajete a toužíte zjistit, kdo je na vaší straně a komu bude třeba prohnat kulku hlavou (a to doslova). Tady bych ale měl menší výtku: Hra počítá s tím, že v Double Agentovi zemřel Lambert, což je škoda. Na druhou stranu, kdyby Lambert žil, tak můžou dělat úplně jinou variantu hry.

Gameplay se změnil od základů. Zapomeňte na všechny dosavadní Splinter Celly. Tady se střílí a to hodně. Ze hry zmizely nenásilné cesty, kdy jste se mohli nepříteli úplně vyhnout (pár jsem jich sice našel, ale nevyužíval jsem je). Zmizel výslech osob (teda u řadových vojáků, výslech důležitých osob se mi hodně líbil), hledání kódů, hackování,… To vše ustoupilo rychlejší a zběsilejší hratelnosti, která má ovšem také svoje kouzlo a mně třeba tenhle styl hraní sedl daleko více, než stealth operace za dne v Double Agentovi. U nepřátel musím dát za pravdu Tomanovi. Časem mi začalo lézt na nervy, jak Sama ani ještě nezhlédli a už pořvávali „you´re dead Fisher, that´s Fisher,…“ Je to škoda, protože rozhovory u nepřátel v předchozích dílech byly skvělé. Novinkou je také upgrade zbraní (neuškodí) a hlavně Mark & Execute, kdy označíte nepřátele a pak je stiskem jedné klávesy popravíte. Jak se mi tato funkce z videí moc nepozdávala, tak v praxi si ji nemohu vynachválit. Hodí se hlavně v druhé polovině, která už je dost akční (možná až trochu moc) a vy kolikrát nemáte šanci se někam stáhnout, tak zrovna v takovéto momenty vás Mark & Execute uchrání před smrtí, případně se dá využít i k tiché likvidaci více protivníků stojících blízko u sebe.

Grafické zpracování je hodně solidní, nejedná se sice o nic neviděného (rozhodně vám z toho nespadne čelist jako třeba u Chaos Theory v době vydání (to navíc i dnes vypadá skvěle)), ale určitě nikoho neurazí. Zajímavě je zpracována situace, kdy vás nepřítel není schopný vidět. Barvy ve hře potom nahradí černobílá (osobně jsem s tím problém neměl, ale někdy jsem si třeba nevšiml alternativní a ne tak přímé cesty zrovna díky tomuhle). Hra je taky dost rozmanitá, co se lokací týče – továrny, Washington, Bílý dům, Irák, atd. Ozvučení je taky velmi slušné, o dabing Sama se opět postaral skvělý Michael Ironside, jehož dabing je ozdobou každého dílu této série.

Kromě výše zmíněných negativ a pár frustrujících momentů (které byly ale spíš způsobeny mou zbrklostí) hře prakticky nemám co vytknout a největším zklamáním tak zůstává krátká hrací doba (jsem hlavně potěšen, že se ve hře nenacházejí technické bugy, jako v případě Double Agenta, kdy mi prakticky znemožňovaly dohrání hry) a nejasná budoucnost série.