Počet datadisků, které jsem do této doby hrál, by se dal spočítat na prstech jedné ruky, takže je možné, že se na Opposing Force dívám zkrátka moc kriticky, protože je to prostě to samé, jen horší, než původní hra. To, co je na něm opravdu dobré, je jeho délka srovnatelná s nedatadiskovými FPS a i několik inovací v podobě zbraní či pár příšerek. Toť ovšem vše.
Atmosféru ta hra má tak do první půlky. Říkal jsem si, čím to je a pak jsem přišel na to, že kromě ošklivých exteriérů, které se začínají v té druhé často objevovat, je to způsobeno asi novými monstry a Black Ops. Totiž mimozemšťané z původního Half-life jsou daleko tajemnější a strašidelnější a do té první půlky se objevují hlavně oni. Pak začnou ti méně tradiční, ale taky méně zajímaví. Působí na mě spíš, jak z nějaké dětské hry. Zároveň byla první půlka prostředím spřízněnější s původní hrou a pocit, že Freeman je za další zdí, dávalo hře náboj, který zmizel první návštěvou Xenu.
Škoda je taky příběhu a vůbec celkového zpracování vojáka US armády. Příběh totiž končí v zápletce a nechápu, proč je člověk znovu situován do role klaďáka. Proč nemám za úkol opravdu vyčistit Black Mesa od všeho živého, jako to dělala americká armáda v původním Halfu? Proč se se mnou vůbec strážníci v modrém baví a rovnou na mě nestřílí? Čekal jsem, že budu tentokrát hrát za druhou stranu barikády, ale bylo to de facto v bledě modrém, jako kdybych hrál za Freemana.
A propo Freeman, tady píšete, jak se s ním několikrát člověk setká. Já si ho tedy všiml jednou, kde byl k vidění ještě?
Co se týče umělé inteligence vašich přátel, ta byla naprosto tragická. V Half-Life jedna jste v naprosté většině případů měli jen jednoho parťáka k sobě, takže se to dalo snést. Ale když jsou tady téměř vždy dva a někdy i tři, tak přesvědčit je, aby dělali to, co skutečně mají dělat a co i říkají, že budou dělat, je peklo.
Moc se mi nelíbila ani hudba, která hrála jen velmi zřídka a byla vlastně jen takovým nudným elektrobeatem. V tom ale nebyl původní Half o nic lepší.
Vzhledem k mým malým zkušenostem s datadisky, je možné, že je tohle špička v oboru, nic to ale nemění na tom, že v oboru, který je vždycky jenom ždímačkou původního projektu a Opposing Force není výjimkou.
Atmosféru ta hra má tak do první půlky. Říkal jsem si, čím to je a pak jsem přišel na to, že kromě ošklivých exteriérů, které se začínají v té druhé často objevovat, je to způsobeno asi novými monstry a Black Ops. Totiž mimozemšťané z původního Half-life jsou daleko tajemnější a strašidelnější a do té první půlky se objevují hlavně oni. Pak začnou ti méně tradiční, ale taky méně zajímaví. Působí na mě spíš, jak z nějaké dětské hry. Zároveň byla první půlka prostředím spřízněnější s původní hrou a pocit, že Freeman je za další zdí, dávalo hře náboj, který zmizel první návštěvou Xenu.
Škoda je taky příběhu a vůbec celkového zpracování vojáka US armády. Příběh totiž končí v zápletce a nechápu, proč je člověk znovu situován do role klaďáka. Proč nemám za úkol opravdu vyčistit Black Mesa od všeho živého, jako to dělala americká armáda v původním Halfu? Proč se se mnou vůbec strážníci v modrém baví a rovnou na mě nestřílí? Čekal jsem, že budu tentokrát hrát za druhou stranu barikády, ale bylo to de facto v bledě modrém, jako kdybych hrál za Freemana.
A propo Freeman, tady píšete, jak se s ním několikrát člověk setká. Já si ho tedy všiml jednou, kde byl k vidění ještě?
Co se týče umělé inteligence vašich přátel, ta byla naprosto tragická. V Half-Life jedna jste v naprosté většině případů měli jen jednoho parťáka k sobě, takže se to dalo snést. Ale když jsou tady téměř vždy dva a někdy i tři, tak přesvědčit je, aby dělali to, co skutečně mají dělat a co i říkají, že budou dělat, je peklo.
Moc se mi nelíbila ani hudba, která hrála jen velmi zřídka a byla vlastně jen takovým nudným elektrobeatem. V tom ale nebyl původní Half o nic lepší.
Vzhledem k mým malým zkušenostem s datadisky, je možné, že je tohle špička v oboru, nic to ale nemění na tom, že v oboru, který je vždycky jenom ždímačkou původního projektu a Opposing Force není výjimkou.
Space Quest II: Chapter II - Vohaul's Revenge