Samorost je překrásná hříčka. Hra, která vychází od samotného základu slova hrát si. Autor si tu dokonale vyhrál s grafickým prostředím. Celý svět Samorostu působí překrásným dojmem. Prostě radost hrát a objevovat další postup ve hře. Ale vraťme se hezky na začátek a povězme si něco o příběhu.

První díl Samorostu vyšel na svět roku 2003. Náš hrdina vykreslen jednoduše a mile, vypadá jako takový Lumík s čepicí. Snaží se zabránit srážce jeho vesmírné lodi s jiným korábem. A tak se ze své mateřské lodě vydá malou raketou na výzvědy. Přistane na korábu a putování může začít. Animace všech postaviček je roztomilá a člověk se nemůže nebavit. Vše působí tak originálním dojmem. Princip hry je jednoduchý. Je třeba po vzoru starých dobrých adventur se trochu rozpomenout na pixelhunting a hledat a zkoušet co hra udělá. Čím překvapí. Co se stane když kliknu semhle nebo támhle. Hra není klasickou adventurou se spletitým dějem, inventářem, mnoha postavami a větvenými dialogy. Ve hře se prakticky nemluví. Samorost je hříčka. Má pobavit. A velmi se jí to daří. Podstatou hry je splnit úkoly na jedné obrazovce a posunout se tak na jinou.

Pár rad na závěr:

- nedělejte z komára velblouda, řešení hádanky bývá většinou dost viditelné
- pořádně zkoumejte okolí, nejen myší ale i pohledem
- některé hádanky působí složitě, ale v podstatě jsou jednoduché
- i ten malinký pixel v rohu obrazovky může mít třeba zásadní vliv na postup

článek s obrázky