Fable je pohádka, ve které jsem si v roli nemluvného hrdiny mohl s postupem času zvolit, zda se přidám na stranu dobra či zla. Již v útlém věku jsem přišel o celou svou rodinu v důsledku nájezdu banditů, ale naštěstí se mě ujal uznávaný čaroděj, jenž mě zavedl do cechu hrdinů a já se tak mohl připravit na pomstu.

Asi v devatenácti jsem si vzal první ženu, kterou jsem potkal v hospodě v Jižním Kamenném Újezdu, protože se do mě beznadějně zamilovala při hraní pexesa. Nejspíše se jí zamlouvaly peníze, jenž jsem právě v pexesu vyhrál a myslela si, že jí tím zajistím zářnou budoucnost. To jistě netušila, že si za pár let vezmu i starostku Kamenného Újezdu, na což ale asi nikdy nepřišla, protože mi místo očekávaných rozvodových papírů darovala plátové rukavice.

Mimo svateb můj vrah kuřat (později hraničář) plnil hlavní i vedlejší úkoly, bojoval po celém Albionu s bandity, vosami, hobby a dalšími roztodivnými monstry, nacházel truhly s poklady, otevíral démonické brány, nakopával slepice do neskutečných vzdáleností, chytal vcelku velké ryby, kupoval a vylepšoval domy a při tom všem zestárl až na důchodový věk 65 let, který se už více nezvyšoval.

Tímto způsobem jsem dospěl až do úplného finále ke drakovi, kdy jsem měl projité všechny sice lineární, ale vzhledově atraktivní lokace a překvapivě mi hra po závěrečných titulcích dovolila pokračovat, ale jelikož jsem měl již splněné všechny úkoly (kromě těch stálých), tak jsem této možnosti nevyužil.

Fable si nejspíše ještě někdy zahraji, protože i když se nevyznačuje příliš vysokou obtížností a čiší z něj linearita, disponuje mimo jiné skvělou hudební složkou a hlavně výběrem dobré a špatné strany, takže po vyzkoušení té dobré si tentokrát zahraji za stranu zla.