Vzhledem k tomu, že Deus Ex: Human Revolution dostává nejvyšší možná hodnocení a pochvalných komentářů se časem objeví dost, tak nebudu psát o tom, co je na hře skvělé, ale pouze vypíchnu všechno špatné. Aneb proč jsem dal pouze 75%.

Hra mě prostě nebavila, tak jak by mě bavit měla. Hlavní příčinou je velmi slabá atmosféra. Během hraní mě nedokázala zcela pohltit, a proto jsem zaregistroval daleko více nedostatků, kterých bych si jinak vůbec nevšiml. Nebo bych je byl ochoten tolerovat, pokud by byl nový Deus Ex od začátku do konce strhující záležitostí. Jediný výraznější moment pro mě byla situace, kdy s Malikovou spadl vrtulník. Jinak jsem si pokaždé u situací, které měly patrně znamenat zvrat, jen řekl – a co má jako bejt!?

Vnitřní lokace jsou si velmi podobné a jejich provedení je nenápadité. Připomíná mi stejně fádní prostředí jako měl F.E.A.R. Architektura města je nelogická a městské byty jsou vyloženě odfláknuté. Zapamatování hodná lokace, která by se mi navždy vryla do paměti, ve hře vůbec není.

V ulicích vládne chaos, přesto jsou plné lidí, kteří se snaží předstírat, že něco dělají a mají důvod venku postávat. Přitom jenom čumí do blba a dělají prd. Iluze živoucího města se tak navodit nepovedla.

Nevýrazný a odtažitý hlas hlavního hrdiny. Často jsem měl pocit, jako by mu všechno bylo úplně jedno. Málo emocí. Chladné a nepropracované charaktery. Několikrát se zničehonic ve hře objevila do té doby neznámá postava, která chtěla s něčím pomoct. Podle keců to vypadalo, že jsou s Jensenem velcí kámoši, ale motivace ji pomáhat vůbec nebyla. Po splnění úkolu po ní už nebylo vidu ani slechu.

Šachty, žebříky, kanály...nevíš jak dál? Stačí se rozhlédnout kolem. „Tajné cesty“ jsou doslova na každém kroku a nelze je přehlédnout. Stačí si jen vybrat. Stealth pasáže často připomínají uměle vytvořenou překážkovou dráhu.

Ať už se jedná o dveře, počítač, sejf...vše má stejnou hackovací minihru, která je po chvíli nudná a po několika úspěšných prolomení nepředstavuje žádnou výzvu.

Někdy od půlky hry - po zapracování augmentací - šla obtížnost hry hodně dolů. Hloupé kamery a hloupé nepřátele lze díky speciálním schopnostem ještě více oblbnout.

Souboje s bossy jsou primitivní a s dobře zvolenou zbraní otázkou pár vteřin. Blížící se příchod bosse předznamenává zvýšený počet „náhodně odložených“ zbraní všude okolo, takže i hráč s prázdným inventářem jich má najednou přebytek.

Systém obchodování je nedomyšlený. Prakticky všechny věci jsou v hojném počtu rozházeny po lokacích. Není problém je najít a vůbec tak není potřeba cokoli kupovat. Investovat se vyplatí pouze do augmentací, ale přestože se Limb kliniky chlubí 24 hodinovou otvírací dobou, tak mají velice malé zásoby a po jedné návštěvě je na dlouhou dobu vyprodáno. Navíc obchody jsou většinou zastrčeny na konci slepé uličky, takže je otravné se kvůli pár věcem trmácet přes půl města a několik loadingů.

Závěrečná lokace, náplň mise a rozuzlení celého příběhu je hodně mizerné. Na scéně se objeví nový typ nepřítele – zmateně pobíhající „něcojakozombie“ člověk, který je schopen během chvilky zabít holýma rukama i v té době už silně augmentovaného Jensena. Stupidní plky, kterými se celý příběh uzavře musel vymyslet různými „ismy“ solidně vymytý mozek. Navíc jsem se pořádně nedozvěděl, co se stalo se Sharifem, Megan nebo Malikovou...místo toho záplava plků o novém/lepším světě. Kvůli jinému konci jsem si závěr zopakoval ještě jednou a za jeho stupiditu musel hodnocení ještě snížit. Tohle se opravdu nepovedlo.

100% od hráčů se pochopit dá, ale 100% od recenzentů považuji za hodně velký úlet, protože hra nad konkurencí ničím výrazně nevyniká. Naopak občas působí zcela obyčejně, někdy až zastarale. Hraje se to dobře, ale revoluce se rozhodně nekoná.