Tento rok vyšla dvě dlouho očekávaná pokračování (v přípradě Exu spíše předkračování), Duke a Deus. Jedno je daleko méně kvalitní, jakožto i původní DN3D byla hra méně revoluční, no a jak významný a oblíbený Deus Ex 1 byl a stále je, to nemusím zmiňovat. Tento následovník se vydařil. Lidé na DNF rádi kritizují konzolovost (2 zbraně, opakované mačkání "akční klávesy", autoheal etc), ale některým neduhům se ani Huma Revolution neubránilo. To chtě nechtě musím přiznat. Ač se mi DEHR líbí dost, má své chyby. Nemyslím bugy, ale spíše špatnosti v designu, moderního stylu.
Rozhodoval jsem se mezi 2. a 3. obtížností, ale nakonec jsem si zvolil nejtěžší, Deus Ex. Snažil jsem se prozkoumávat co šlo, prolézat větračky, sesbírat co nejvíc expů (za celou hru jsem asi tak dvakrát použil nalezené heslo). Nemalou část hry jsem strávil obdivováním okolí. Hra je opravdu tónována do zlatohnědé/černé barvy, což ale nevadí. Jedna je nevýrazná a druhá příjemná barva. Hru jsem si královsky užil, více v detailech níže:
Začnu tedy nedostatky. Kladů je však daleko více. Z tohoto prequelu jsem velice nadšen, protože splnil mé očekávání - pořádný příběh, dobrá hratelnost a málo neduhů moderní doby. V době kdy jsem tento komentář (recenzi) začal psát jsem sice hru nedohrál, ale už mám nahráno několik desítek hodin a než ho dopíšu, hra bude u konce.
- Filmečky pro sejmutí nepřítele, které jsou fajn ze začátku, ale protože je za takové killy nejvíce bodů, dělal jsem je - a viděl potom neustále. Icarus dopad mě však nikdy neomrzel, na to se krásně dívá.
- Souvisí s předchozím bodem - Připlížím se za dva nepřátele (druhý je metr za prvním, oba koukají stejným směrem). Qčkuji ho, porveme se (i když tato bitka je pozoruhodně jednostranná), on dvakrát zařve a potom poměrně hlučně dopadne na zem. Jeho kámoš metr (METR!) před ním nic neslyší a čumí dál jedním směrem.
- Lidé na ulici mluví a nevšímají si, že u nich stojím. Ani když je to soukromá konverzace, ani když říkají top secret informace, dokonce ani když mluví o mě a já stojím mezi nimi. V herním kódu zkrátka nemají naprogramované žádné reakce, nebo detekování.
- Několik blbostí v háčkování - otevře se mi černá obrazovka (než jsem poprvé pochopil, že si musím obraz posunout, uplynulo pár desítek sekund), kliknu na ovládnutí nodu a ono nic, protože to překrývá panel nahoře a pár dalším, nic vážného.
- Špatně fungující alarm/hostile. Občas se zbavím nepřítele takovým způsobem, že by o mně neměli jeho kamarádi vědět, ale oni ví a jdou po mě jak blbí. Ale nestává se to moc často.
- Na grafice mě trochu štve, že ač jsem vypnul vše co by mělo dávat ty nejvýraznější bloomy, pořád tam jsou v levelech tak ohromné záře, že se nemůžu ubránit dojmu - původní DE to neměl a byli jsme šťastni. Minimalismus a jednoduchost obrazu ustoupili přesvícenosti, na což spoléhá mnoho dnešních her. Nemám to moc rád, ale zde se to víceméně stylem hodilo. Kontrast přeplácanosti neonů a temna okolí. Ehm, i když temna se říci nedá - mám světelnost na minimum a stejně je všude světlo.
- Některé ne moc zajímavé prostory (Derelict Row - nuda nuda nuda)
- Tváře lidí jsou dost špatně udělané, stejně tak někdy lidé při mluvení mávají rukama až moc přehnaně. U tváří hlavních postav je to úplně naopak - dokonalá mimika i neverbální gesta jsou velice dobře zpracované. 'chjo.
- Autoheal tu je, OK, což je nevýhoda. Je ale tak pomalý, že v boji nepomáhá a zdraví se pořádně doplní jen když se schováte někam do krytu, kde si lížete rány.
- Hlas hlavního hrdiny je nudnýa hrozný, za celou dobu hraní jsem si na něj nedokázal zvyknout.
No a teď ta větší část, důvody pro mé nadšení.
* Diablovský inventář, neustále omezený místem. I na nejvyšší upgrade mám stále problémy s místem, musím šetřit, rozhodovat se (těžké jak Sophiina volba) co vyhodit. Díky bohu za tetrisovský inventář, už tak mě dost naštvalo, jak to kupříkladu Witcher 2 zmršil.
* Umělá inteligence je konečně hratelná
* Systém krytů zřejmě nějaké lidi naštval, ale mě vyhovoval, rychle jsem si na něj zvykl a mám ho rád. Což je zvláštní, protože jsem ho už dopředu nesnášel (z principu), našel jsem si k němu však cestu.
* FPS složka hry je příspůsobená na stealth boj a pokud jsem zkoušel kosit nepřátele přímo, vždy jsem umřel. Pomaličku je jednoho po druhém ničit, odlákávat, omračovat, tlumeně střílet a skrývat se před hlídkami, tato část je dokonale propracovaná. Nemám vyhrady. A pokud je DEHR v žánru FPS akce, tak opravdu za to může jen pohled hry, ne styl a tempo.
* Abych pravdu řekl (jsem si vědom že to zní divně), dostávat expy za každou pí€ovinu se mi líbí. Je to úchylné, ale kecal bych, kdybych říkal opak.
* Příběh. Stejně propracovaný, nevyzpytatelný (mnohokrát jsem ani netušil, kam bude dál směřovat), zajímavé postavy, no a těch ebooků, tabletů, emailů s blbostmi (a slohovkami) všeho druhu. Autoři si dali velkou práci s tím přimět hráče, aby se o ně zajímal, četl si je a vůbec - ponořil se do světa za 20 let.
* A další superlativ - skvěle provedený "sajbrpunk" svět. Nejsem žádný expert (a kdo je?), ale o styl se trochu zajímám a toto je má vize, jak by vypadal temný (ach jo, ač je přesvícený) svět lidských neřestí. Lidé s reálnými problémy, i když většina z nich jsou jen paňáci s dvěmi hláškami. Všelijaké maličké věci, jako manželka co píše do práce svému muži, aby tam nezůstával tak dlouho (což se mu nakonec nevyplatilo), poslouchání rozhovorů (nejen těch nejznámějších - za dveřmi v CHIRON b.) a nebo třeba zahrádka na jedné střeše v Číně, různé skrýše rozeseté po mapách, které zkrátka dávají smysl, nutí člověka přemýšlet jak na ně reagují lidé kolem, kdo je tam mohl nechat. Škoda snad jen, že není více side questů, to by bylo moc fajn.
* Hudba - ač nejsem fanoušek elektroniky všeho druhu, hudba v Human Revolution si mě získala. Problém je, že než člověk oběhá všechno potřebné, vyřeší veškeré hádanky a vypořádá se se všemi neřády, na což je často potřeba sedět, čekat a pozorovat jak nepřátelé chodí, kde se zastavují - jinými slovy wait wait wait. Není problém dohrát hru za 50 hodin, no a pokud to jako já hrajete každý den zhruba 8 hodin, začnou se některé tracky opakovat. Ale pořád se drží. Každé prostředí má svůj styl. Hudba v HIVE nádherně hypnotická, Detroit Hub příjemně melancholický. Jen bojová se rychle ohraje (zvlášť když se zasekne a hraje i dávno po neutralizaci hrozeb). Ambient zkrátka válí. Jak moc me nezaujala hudba v DE1, tak tady jsem byl velice spokojen.
* Místo, kde bloom opravdu (doslova) zazářil byl HIVE klub. Dokonalé, vskutku dokonalé prostředí. Sem se tento efekt velice hodil.
* Šanghaj
* Konečně se dají nastřádané věci i prodat, viva.
* Velice nízká míra konzolovitosti. Jak cenná vlastnost v dnešní době, že ?
* Potěší také krátké nahrávací časy (10-20 sekund v mém případě), o to víc, že levely jsou obrovské. Hru jsem za těch 5 dní hraní zapnul asi desetkrát, filmečky na začátku mi tak nějak nevadili. Nedají se přeskočit, ano, ovšem trvají 15 vteřin, což je směšný čas.
Ne tak dobré jako DE1 (ale jen o kousíček), daleko lepší než DE2, zkrátka velice slušná trojka. Teoreticky nultý díl.
* Další + k mé vizi propojení člověka se strojem
EDIT:
Skončil jsem s:
200.250 XP
31.539 penězi
102 Stop viry
130 Nuke viry
1534 screenshotů
chybělo mi do kompletu 7 (9) praxis pointů.
Vybral jsem si Sarif konec, protože věřím v techniku.
Rozhodoval jsem se mezi 2. a 3. obtížností, ale nakonec jsem si zvolil nejtěžší, Deus Ex. Snažil jsem se prozkoumávat co šlo, prolézat větračky, sesbírat co nejvíc expů (za celou hru jsem asi tak dvakrát použil nalezené heslo). Nemalou část hry jsem strávil obdivováním okolí. Hra je opravdu tónována do zlatohnědé/černé barvy, což ale nevadí. Jedna je nevýrazná a druhá příjemná barva. Hru jsem si královsky užil, více v detailech níže:
Začnu tedy nedostatky. Kladů je však daleko více. Z tohoto prequelu jsem velice nadšen, protože splnil mé očekávání - pořádný příběh, dobrá hratelnost a málo neduhů moderní doby. V době kdy jsem tento komentář (recenzi) začal psát jsem sice hru nedohrál, ale už mám nahráno několik desítek hodin a než ho dopíšu, hra bude u konce.
- Filmečky pro sejmutí nepřítele, které jsou fajn ze začátku, ale protože je za takové killy nejvíce bodů, dělal jsem je - a viděl potom neustále. Icarus dopad mě však nikdy neomrzel, na to se krásně dívá.
- Souvisí s předchozím bodem - Připlížím se za dva nepřátele (druhý je metr za prvním, oba koukají stejným směrem). Qčkuji ho, porveme se (i když tato bitka je pozoruhodně jednostranná), on dvakrát zařve a potom poměrně hlučně dopadne na zem. Jeho kámoš metr (METR!) před ním nic neslyší a čumí dál jedním směrem.
- Lidé na ulici mluví a nevšímají si, že u nich stojím. Ani když je to soukromá konverzace, ani když říkají top secret informace, dokonce ani když mluví o mě a já stojím mezi nimi. V herním kódu zkrátka nemají naprogramované žádné reakce, nebo detekování.
- Několik blbostí v háčkování - otevře se mi černá obrazovka (než jsem poprvé pochopil, že si musím obraz posunout, uplynulo pár desítek sekund), kliknu na ovládnutí nodu a ono nic, protože to překrývá panel nahoře a pár dalším, nic vážného.
- Špatně fungující alarm/hostile. Občas se zbavím nepřítele takovým způsobem, že by o mně neměli jeho kamarádi vědět, ale oni ví a jdou po mě jak blbí. Ale nestává se to moc často.
- Na grafice mě trochu štve, že ač jsem vypnul vše co by mělo dávat ty nejvýraznější bloomy, pořád tam jsou v levelech tak ohromné záře, že se nemůžu ubránit dojmu - původní DE to neměl a byli jsme šťastni. Minimalismus a jednoduchost obrazu ustoupili přesvícenosti, na což spoléhá mnoho dnešních her. Nemám to moc rád, ale zde se to víceméně stylem hodilo. Kontrast přeplácanosti neonů a temna okolí. Ehm, i když temna se říci nedá - mám světelnost na minimum a stejně je všude světlo.
- Některé ne moc zajímavé prostory (Derelict Row - nuda nuda nuda)
- Tváře lidí jsou dost špatně udělané, stejně tak někdy lidé při mluvení mávají rukama až moc přehnaně. U tváří hlavních postav je to úplně naopak - dokonalá mimika i neverbální gesta jsou velice dobře zpracované. 'chjo.
- Autoheal tu je, OK, což je nevýhoda. Je ale tak pomalý, že v boji nepomáhá a zdraví se pořádně doplní jen když se schováte někam do krytu, kde si lížete rány.
- Hlas hlavního hrdiny je nudnýa hrozný, za celou dobu hraní jsem si na něj nedokázal zvyknout.
No a teď ta větší část, důvody pro mé nadšení.
* Diablovský inventář, neustále omezený místem. I na nejvyšší upgrade mám stále problémy s místem, musím šetřit, rozhodovat se (těžké jak Sophiina volba) co vyhodit. Díky bohu za tetrisovský inventář, už tak mě dost naštvalo, jak to kupříkladu Witcher 2 zmršil.
* Umělá inteligence je konečně hratelná
* Systém krytů zřejmě nějaké lidi naštval, ale mě vyhovoval, rychle jsem si na něj zvykl a mám ho rád. Což je zvláštní, protože jsem ho už dopředu nesnášel (z principu), našel jsem si k němu však cestu.
* FPS složka hry je příspůsobená na stealth boj a pokud jsem zkoušel kosit nepřátele přímo, vždy jsem umřel. Pomaličku je jednoho po druhém ničit, odlákávat, omračovat, tlumeně střílet a skrývat se před hlídkami, tato část je dokonale propracovaná. Nemám vyhrady. A pokud je DEHR v žánru FPS akce, tak opravdu za to může jen pohled hry, ne styl a tempo.
* Abych pravdu řekl (jsem si vědom že to zní divně), dostávat expy za každou pí€ovinu se mi líbí. Je to úchylné, ale kecal bych, kdybych říkal opak.
* Příběh. Stejně propracovaný, nevyzpytatelný (mnohokrát jsem ani netušil, kam bude dál směřovat), zajímavé postavy, no a těch ebooků, tabletů, emailů s blbostmi (a slohovkami) všeho druhu. Autoři si dali velkou práci s tím přimět hráče, aby se o ně zajímal, četl si je a vůbec - ponořil se do světa za 20 let.
* A další superlativ - skvěle provedený "sajbrpunk" svět. Nejsem žádný expert (a kdo je?), ale o styl se trochu zajímám a toto je má vize, jak by vypadal temný (ach jo, ač je přesvícený) svět lidských neřestí. Lidé s reálnými problémy, i když většina z nich jsou jen paňáci s dvěmi hláškami. Všelijaké maličké věci, jako manželka co píše do práce svému muži, aby tam nezůstával tak dlouho (což se mu nakonec nevyplatilo), poslouchání rozhovorů (nejen těch nejznámějších - za dveřmi v CHIRON b.) a nebo třeba zahrádka na jedné střeše v Číně, různé skrýše rozeseté po mapách, které zkrátka dávají smysl, nutí člověka přemýšlet jak na ně reagují lidé kolem, kdo je tam mohl nechat. Škoda snad jen, že není více side questů, to by bylo moc fajn.
* Hudba - ač nejsem fanoušek elektroniky všeho druhu, hudba v Human Revolution si mě získala. Problém je, že než člověk oběhá všechno potřebné, vyřeší veškeré hádanky a vypořádá se se všemi neřády, na což je často potřeba sedět, čekat a pozorovat jak nepřátelé chodí, kde se zastavují - jinými slovy wait wait wait. Není problém dohrát hru za 50 hodin, no a pokud to jako já hrajete každý den zhruba 8 hodin, začnou se některé tracky opakovat. Ale pořád se drží. Každé prostředí má svůj styl. Hudba v HIVE nádherně hypnotická, Detroit Hub příjemně melancholický. Jen bojová se rychle ohraje (zvlášť když se zasekne a hraje i dávno po neutralizaci hrozeb). Ambient zkrátka válí. Jak moc me nezaujala hudba v DE1, tak tady jsem byl velice spokojen.
* Místo, kde bloom opravdu (doslova) zazářil byl HIVE klub. Dokonalé, vskutku dokonalé prostředí. Sem se tento efekt velice hodil.
* Šanghaj
* Konečně se dají nastřádané věci i prodat, viva.
* Velice nízká míra konzolovitosti. Jak cenná vlastnost v dnešní době, že ?
* Potěší také krátké nahrávací časy (10-20 sekund v mém případě), o to víc, že levely jsou obrovské. Hru jsem za těch 5 dní hraní zapnul asi desetkrát, filmečky na začátku mi tak nějak nevadili. Nedají se přeskočit, ano, ovšem trvají 15 vteřin, což je směšný čas.
Ne tak dobré jako DE1 (ale jen o kousíček), daleko lepší než DE2, zkrátka velice slušná trojka. Teoreticky nultý díl.
* Další + k mé vizi propojení člověka se strojem
EDIT:
Skončil jsem s:
200.250 XP
31.539 penězi
102 Stop viry
130 Nuke viry
1534 screenshotů
chybělo mi do kompletu 7 (9) praxis pointů.
Vybral jsem si Sarif konec, protože věřím v techniku.
SiN Episodes: Emergence
Pro: Příběh, důstojný následovník, stealth prvky, atmosféra světa kolem
Proti: Pár bugů - nic velkého