V Soldier of Fortune jsem se poprvé setkal se zásahovým systémem, kdy nebyl problém nepřátelům ustřelit ruku, nohu nebo dokonce i hlavu. Jelikož jsem tehdy ještě navštěvoval základní školu a většina opravdu akčních filmů byla mými rodiči zakázána, můj zážitek se zmnohonásobil.

Pamatuji si, že první mise mě bavila natolik, že jsem jí hrál snad desetkrát, přičemž pokaždé přežil jiný počet rukojmích a při pohledu na zdejší gameplay se mi všechny vzpomínky na ní zase vracejí.

První Soldier of Fortune má ale také nějaké ty nedostatky, jako je béčkový příběh, který jsem v době hraní ani nevnímal, linearita anebo nereálné zbraně, jenž se zvlášť ke konci začínají ve větší míře objevovat, ale přesto se jedná o nadprůměrnou hru, která si se ve své době jistě své příznivce našla.