Jako malý jsem měl na tuhle hru velmi pozitivní názor, ale její neduhy překrývala dětská naivita a ovlivnění českými periodiky. Cožpak o to, Tajemství oslího ostrova je veskrze sympatickou gamesou, její hraní však nepřinese téměř žádné libé pocity. Grafika je podprůměrná, ale na hře je to nejlepší. Zvuky nic, hudba jen na začátku, humor nic moc, příběh primitivní a krátký s divným koncem.

Ale to všechno vem čert. TOO bohužel selhává v pro mě nenáviděných adventurních praktikách. A má je skoro úplně všechny (snad kromě pixelhuntingu): nelogičnost úkolů, asi 50krát si na téhle malé ploše můžete zarazit cestu ke zdárnému konci, aniž byste to tušili (nejdebilnější to bylo při lovení žraloka, kdy stačí, abyste odešli jinudy, než podle programu máte a jste v háji, opravdu trapné a hlavně nelogické) a taky nutnost zkoušení jedné věci desetkrát. Mám pocit, že to poslední je takové specifikum českých adventur, děvetkrát vám jedna věc nevyjde a vy máte tušit, že program je nastavený tak, že to podesáté vyjít má. Velká zábava. Díky těmto třem věcem je TOO na mé poměry docela těžký a bez návodu jsem ho dohrát nedokázal (totiž ten pocit, kdy si nejste jistí, jestli jste si náhodou před chvílí nějakým neuváženým krokem nezarazili cestu k cíli, není příliš motivující, takže než abych ztrácel čas bezcílným blouděných po těch deseti lokacích...).

To, že je hra zlehka zabugovaná (například dostat se do chatky je dost problém apod.), už ani neřeším. Výrazně mě však ještě štvalo ukázkové a lehce vtipné používání v té chvíli nepotřebných věcí z inventáře. Vtipné bylo poprvé, když si však Gajbraš přeřezával dýkou hlavu už po padesáté, vtipné to být přestalo.

Moje přesto poměrně vysoké hodnocení plyne z jisté úcty k "průkopnictví" téhle hry, jiný důvod k zabývání se tímto počinem, než historický, podle mě není.