Klára Kroft a Strážce světla je hra pro hloupé. Hloupé lidi.
Bohužel jsme s touto informací nebyli předem seznámeni a tak jsme se s uživatelkou Suzana dychtivě pustili do hraní. Uživatelka Suzana je shodou okolností velkou fanynkou staré bujné Klárky a tak její očekávání byla značná. Já ji mám ještě větší shodou okolností také rád. Shody, zvlášť okolností, jsou zrádné.
Ihned po spuštění hry, doprovázeném nevzhlednými animacemi, mi uživatelka Suzana ukořistila Kláru a má maličkost se tak musela spokojit s jakýmsi apačem Totemem s velkým klackem.
Naše první krůčky byly rozvážné a pečlivé. Jako gentleman jsem nemohl na uživatelku Suzana naléhat, poněvadž ve svých jemných ručkách držela můj majestátní ovladač Dualshock 3 poprvé. Prvotní zděšení nad úhlem kamery se na prvním dojmu uživatelky Suzana také nepodepsalo nejlépe. Mne, jako zkušeného matadora, nic nepřekvapilo.
Avšak něco přece jen. O tom dále.
Hra je primárně koncipována na spolupráci dvou hráčů. (Tedy mne a uživatelky Suzana. pozn. autora) Avšak nestaví se k tomuto úkolu zrovna nejlépe a díky často nespolupracující kameře tak někdy vznikaly velmi zvláštní situace. Velmi mrzuté situace.
Ty by jsme jistě odpustili, kdyby hra ovšem nebyla tak nešťastně hloupá. Bohužel jako fanoušci starší Kláry jsme nemohli překousnout ukrutně směšnou, až řekl bych trapnou, obtížnost hádanek. Stejně tak jako miniaturní generické lokace a naprosto příšerný důraz na střelbu. Autoři se zřejmě rozhodli zamaskovat trapné hádanky tupou bezzubou střelbou. Co minutu, co pět kroků, vždy na vás někdo odněkud vyskočí. Vždy je to stejné. Vždy je to předvidatelné. Nemluvě o dalších nudných a repetitivních činnostech jako kutálení kulatých koulí a soubojů s bossy.
Díky tomu nám hra zhruba ve třetině přišla, i přes relativní krátkost, prakticky nekonečná. Její dohrání jsme po vzájemné konzultaci s uživatelkou Suzana uskutečnili jen z povinnosti a oddanosti k věci.
I přes výše zmíněné si myslím, že Klára Kroft a Strážce světla není přímo špatná hra. Je jen hloupá. Abych citoval uživatelku Suzana - "Je to sračka.".
Bohužel jsme s touto informací nebyli předem seznámeni a tak jsme se s uživatelkou Suzana dychtivě pustili do hraní. Uživatelka Suzana je shodou okolností velkou fanynkou staré bujné Klárky a tak její očekávání byla značná. Já ji mám ještě větší shodou okolností také rád. Shody, zvlášť okolností, jsou zrádné.
Ihned po spuštění hry, doprovázeném nevzhlednými animacemi, mi uživatelka Suzana ukořistila Kláru a má maličkost se tak musela spokojit s jakýmsi apačem Totemem s velkým klackem.
Naše první krůčky byly rozvážné a pečlivé. Jako gentleman jsem nemohl na uživatelku Suzana naléhat, poněvadž ve svých jemných ručkách držela můj majestátní ovladač Dualshock 3 poprvé. Prvotní zděšení nad úhlem kamery se na prvním dojmu uživatelky Suzana také nepodepsalo nejlépe. Mne, jako zkušeného matadora, nic nepřekvapilo.
Avšak něco přece jen. O tom dále.
Hra je primárně koncipována na spolupráci dvou hráčů. (Tedy mne a uživatelky Suzana. pozn. autora) Avšak nestaví se k tomuto úkolu zrovna nejlépe a díky často nespolupracující kameře tak někdy vznikaly velmi zvláštní situace. Velmi mrzuté situace.
Ty by jsme jistě odpustili, kdyby hra ovšem nebyla tak nešťastně hloupá. Bohužel jako fanoušci starší Kláry jsme nemohli překousnout ukrutně směšnou, až řekl bych trapnou, obtížnost hádanek. Stejně tak jako miniaturní generické lokace a naprosto příšerný důraz na střelbu. Autoři se zřejmě rozhodli zamaskovat trapné hádanky tupou bezzubou střelbou. Co minutu, co pět kroků, vždy na vás někdo odněkud vyskočí. Vždy je to stejné. Vždy je to předvidatelné. Nemluvě o dalších nudných a repetitivních činnostech jako kutálení kulatých koulí a soubojů s bossy.
Díky tomu nám hra zhruba ve třetině přišla, i přes relativní krátkost, prakticky nekonečná. Její dohrání jsme po vzájemné konzultaci s uživatelkou Suzana uskutečnili jen z povinnosti a oddanosti k věci.
I přes výše zmíněné si myslím, že Klára Kroft a Strážce světla není přímo špatná hra. Je jen hloupá. Abych citoval uživatelku Suzana - "Je to sračka.".
