Po dlouhém, nenasytném pokukování Xbox screenshotů jsem se konečně dočkal a mohl se sám ponořit do hry, která mě zaujala doslova na první pohled.
Už při spuštění "Limbo" na mě dýchla zvláštní tíživá atmosféra, která dala jasně vědět, že mám po dlouhé době zase čest s něčím neobyčejným. Grafika je kapitola sama pro sebe. Kombinace černobílé a filmového šumu je spolu s věrnými ambientními efekty a muzikou pilířem atmosféry celé hry. Respektive její větší částí. Tou druhou je pro mě děj hry jako takový. Ve skutečnosti si vlastně děj hry musíte chtě nechtě domyslet. Limbo vás totiž do svého světa zasadí velice svérázným způsobem. Jednoduše vám neřekne nic. "Běž dál. Běž prostě dál a přežij." To je to jediné, co vám hra sdělí a zbytek je na vaší fantazii. A tento krutý boj o život vás jednoduše bude bavit.
Absence vyprávění "příběhu" a minimalistická stylizace grafiky dává hráči prostor pro své vlastní myšlenky. Nechává prostor pro symboliku, kde každá překážka ve hře může znamenat něco víc, než jen hromadu skriptů a počítačového kódu. Alespoň já to tak cítil. U každé takové překážky jsem měl pocit, že se mi tím hra snaží něco říct.
Slovo "limbo" má více významů. Ale čím nás však hra Limbo provází? Je to očistec - ono předpeklí? Je to pouze noční můra, či stav mysli? Tvrdá a nemilosrdná cesta životem, cesta za štěstím? Na to ať si odpoví každý sám. Indicií poskytne hra spoustu.
Ve zkratce - hra na mě působí jako nálada a myšlenka post-rockových skladeb. Bezcitná. Svou tvrdou realitou krutá, přesto však neodolatelně krásná a přitažlivá.
Už při spuštění "Limbo" na mě dýchla zvláštní tíživá atmosféra, která dala jasně vědět, že mám po dlouhé době zase čest s něčím neobyčejným. Grafika je kapitola sama pro sebe. Kombinace černobílé a filmového šumu je spolu s věrnými ambientními efekty a muzikou pilířem atmosféry celé hry. Respektive její větší částí. Tou druhou je pro mě děj hry jako takový. Ve skutečnosti si vlastně děj hry musíte chtě nechtě domyslet. Limbo vás totiž do svého světa zasadí velice svérázným způsobem. Jednoduše vám neřekne nic. "Běž dál. Běž prostě dál a přežij." To je to jediné, co vám hra sdělí a zbytek je na vaší fantazii. A tento krutý boj o život vás jednoduše bude bavit.
Absence vyprávění "příběhu" a minimalistická stylizace grafiky dává hráči prostor pro své vlastní myšlenky. Nechává prostor pro symboliku, kde každá překážka ve hře může znamenat něco víc, než jen hromadu skriptů a počítačového kódu. Alespoň já to tak cítil. U každé takové překážky jsem měl pocit, že se mi tím hra snaží něco říct.
Slovo "limbo" má více významů. Ale čím nás však hra Limbo provází? Je to očistec - ono předpeklí? Je to pouze noční můra, či stav mysli? Tvrdá a nemilosrdná cesta životem, cesta za štěstím? Na to ať si odpoví každý sám. Indicií poskytne hra spoustu.
Ve zkratce - hra na mě působí jako nálada a myšlenka post-rockových skladeb. Bezcitná. Svou tvrdou realitou krutá, přesto však neodolatelně krásná a přitažlivá.
