Když jsem o hře poprvé slyšel, říkal jsem si že to nebude nic extra a Gothic to určitě nepřekoná. Dokonce i název mně odrazoval. "Zas nějaká ptákovina s drakama po japonsku."
Když to pak vyšlo a spolužák mi řekl že to hraje a je to celkem fajn, řekl jsem si že to téda zkusím.
Hra má problémy s optimalizací a to i po opatchování. Po delší době hraní se začnou loadingy nechutně protahovat a jelikož jsem to poprvé hrál na PC, na kterém se mi trhal i Gothic II, tak jsem občas čekal na načtení oblasti i 5 minut a loadingů je tam opravdu hodně. Bugů je tam však velmi málo a jinak hra jede naprosto plynule.
Ponurá grafika se mi však velice líbila a i když hra neoplývá žádnými technickými vychytávkami a o pořádné fyzice si může nechat jenom zdát, seděla mi skvěle k podstatě hry.
Hra má však jako každé dílo od Biowarů skvěle sladěný soundtrack, který spolu s level designem a scénářem hry tvoří kulervoucí atmosféru.
RPG hra je to opravdu propracovaná jelikož perků, dovedností, kouzel je tu přehršel a né na vše mi vyšly dovednostní body. Tady si člověk musí vybrat svoji cestu a nesmí plýtvat. Buď budu lučíštník nebo odborník na dva meče. Měl jsem jasno s meči, ale pro někoho to může být problém. I když v této hře se lučíštník moc nevyplatí. Pro mága tu však je vytvořené tolik kouzel, že by je všechny nestihl vyzkoušet ani na třikrát. Také je tu klasické přidávání síly, obratnosti apod. Hezky bodík po bodíku.
No ale co je tady jako u každé hry od Biowarů hlavní je příběh. Hra začíná jako každé řádové RPG. Vyberete si rasu, povolání a nějakou tu minulost. Já si na poprvé vybral člověka zloděje. Hned po prvním kontaktu s civilizací si však každý musí všimnout opět kvalitních dialogů, které vás provází celou hrou. Co však toto RPG odlišuje od ostatních je historie.
Hrajete za Šedého strážce, prastarý řád ochránců před největším nepřítelem jaký kdy křáčel po zemi i pod ní, Splozenci. I když postava nemá jméno a vím o ní prakticky jen toliko co se s ní děje v přítomnosti ve hře, tak nějak sem si připadal něco víc než například ve hře Neverwinter Nights 2. Všechna moje rozhodnutí měla nějakým způsobem dopad na další průběh hry.
Příběh má hlavu a patu, je dospělý, chytne vás za koule(děvčata si synonymum domyslí) a nepustí dokud hru nedohrajete. Alespoň u mně to platilo a trvalo to předlouhých 55 hodin.
Když to pak vyšlo a spolužák mi řekl že to hraje a je to celkem fajn, řekl jsem si že to téda zkusím.
Hra má problémy s optimalizací a to i po opatchování. Po delší době hraní se začnou loadingy nechutně protahovat a jelikož jsem to poprvé hrál na PC, na kterém se mi trhal i Gothic II, tak jsem občas čekal na načtení oblasti i 5 minut a loadingů je tam opravdu hodně. Bugů je tam však velmi málo a jinak hra jede naprosto plynule.
Ponurá grafika se mi však velice líbila a i když hra neoplývá žádnými technickými vychytávkami a o pořádné fyzice si může nechat jenom zdát, seděla mi skvěle k podstatě hry.
Hra má však jako každé dílo od Biowarů skvěle sladěný soundtrack, který spolu s level designem a scénářem hry tvoří kulervoucí atmosféru.
RPG hra je to opravdu propracovaná jelikož perků, dovedností, kouzel je tu přehršel a né na vše mi vyšly dovednostní body. Tady si člověk musí vybrat svoji cestu a nesmí plýtvat. Buď budu lučíštník nebo odborník na dva meče. Měl jsem jasno s meči, ale pro někoho to může být problém. I když v této hře se lučíštník moc nevyplatí. Pro mága tu však je vytvořené tolik kouzel, že by je všechny nestihl vyzkoušet ani na třikrát. Také je tu klasické přidávání síly, obratnosti apod. Hezky bodík po bodíku.
No ale co je tady jako u každé hry od Biowarů hlavní je příběh. Hra začíná jako každé řádové RPG. Vyberete si rasu, povolání a nějakou tu minulost. Já si na poprvé vybral člověka zloděje. Hned po prvním kontaktu s civilizací si však každý musí všimnout opět kvalitních dialogů, které vás provází celou hrou. Co však toto RPG odlišuje od ostatních je historie.
Hrajete za Šedého strážce, prastarý řád ochránců před největším nepřítelem jaký kdy křáčel po zemi i pod ní, Splozenci. I když postava nemá jméno a vím o ní prakticky jen toliko co se s ní děje v přítomnosti ve hře, tak nějak sem si připadal něco víc než například ve hře Neverwinter Nights 2. Všechna moje rozhodnutí měla nějakým způsobem dopad na další průběh hry.
Příběh má hlavu a patu, je dospělý, chytne vás za koule(děvčata si synonymum domyslí) a nepustí dokud hru nedohrajete. Alespoň u mně to platilo a trvalo to předlouhých 55 hodin.
Pro: Dialogy, příběh, soundtrack, RPG prvky, atmosféra, šedí strážci.
Proti: Po delší době hraní dlouhé loadingy.