Když pocházíte z ČR a sledujete vývoj druhého dílu nejkultovnější tuzemské hry již od prvních zveřejněných obrázků, je zkrátka jasné, že nemůžete po dohrání odcházet se vztyčenou hlavou, aniž by se v ní neshromažďovalo několik otázek proč tak a ne jinak? Mafia II je výborná městská akce a navazuje na tradici prvního dílu a přebírá jeho systém (realistický děj, mise opatřené logickými argumenty v celé své šíři...). Ortodoxní fandové však mohou na dvojce vidět několik hnusných škrábanců, které by mohl kdokoliv, kdo jedničku nehrál (a tím mířím spíš do zahraničí), bez povšimnutí přehlédnout. Problémy nastávají v okamžiku, kdy se slibuje něco, co se nakonec nesplní. A co je horší - je to na hře vidět. O čem je řeč?

1) Hra má pramalou znovuhratelnost. Žádná volná jízda po dohrání, žádné extra výzvy. Playboye a tři obtížnosti to bohužel nezachrání.

2) Město je nádherně navržené, ale totálně nevyužité. Vedlejší postavy (Mike, Derek) jsou mimo hlavní příběh naprosto k ničemu. Při prvním setkání vás vyzvou ke spolupráci, ale kdykoliv se za nimi zastavíte, nic pro vás nemají. Přitom menší prácičky pro Dereka a Mikea by hru tolik oživili...stejně jako Lucas v jedničce. Když už jsme u toho - na co je telefon? To tvůrci nemohli máknout na telefonním seznamu, kde byste mohli různé postavy obvolávat včetně tedy zavolání si taxíka, který také kdysi měl být nedílnou součástí hry? Proč jste pomohli té prostitutce před barákem, když už se s ní dále nesetkáte?

3) Minihra při kradení auta je jednoduchá a účelná, autoservisy a benzinky plní svůj účel...ale k čemu to všechno je, když si auta nikterak neschováváte a nechlubíte se vozovým parkem? K ničemu.

4) Bitky jsou udělané dobře, na úrovni, stejně jako systém krytí. Trošku zamrzí jak neomezený inventář, tak nepřítomnost ručních zbraní. Vyloženě jalový je však systém checkpointů aneb Když si chceš zahrát nějaký úsek, musíš od začátku mise. Zamrzí i nemožnost střílet z auta.

5) K příběhu. Vito je méně sympatický než Tom z jednoho prostého důvodu. Je to voják, chladná mašina na zabíjení a ne nějaký taxikář, který prostě je v brindě. Proto tu je Joe - Paulieho vyslanec, hláškující ožrala a temperamentní chlápek, jenž vždy prozáří scénu. Henry zase charakter podědil po Samovi. Více či méně dvojka v mnoha ohledech vyprávění jedničku kopíruje (několik identických misí, zvraty či přímo narážky a reference), ale na druhou stranu už není tak velkou mafiánskou onanií jako první díl. Stojí spíše na svých pevných základech a otírá se hlavně o kulturní a politickou sféru 40./50. let. Příběh je rozvětvenější, dospělejší a temnější. Bohužel ve spleti postav a charakterů se lehce ztratí jednotlivé motivace a místo jasně definovatelných pozic tu je spousta osob, které se objeví a zmizí a na konci příběhu vlastně pátráte z dialogů, kdo byl sakra tamten chlápek?

Resumé: Tyhle všechny výtky patří k tomu, jak by Mafia II MOHLA dopadnout, KDYBY se všechno dodrželo a stihlo. Takový výčet by však patřil ke každé druhé hře, neboť producenti vždy myslí na finance až v první řadě. Jaká tedy Mafia II ve skutečnosti je, když spolkneme hořkou pilulku s nápisem "kompromis"? Skvělá městská akce, která vyniká famózním Empire Bay a sálá působivou retro atmosférou. Příběhově a obsahově je dvojka značně okleštěna, moderní prvky ale zvládla zakomponovat se ctí (autoheal podpořený jídlem a pitím, benevolentnější policie...). Mafia II se výborně hraje, úžasně se na ní dívá a pak se nad ní jenom nadává. To je osud.

P.S. stanice "classic" v 50. letech je něco tak úžasně pohlcujícího...i při samostatném poslechu