Přes menší počáteční problémy se mi po více než měsíci konečně podařilo Stubbse spustit, a mohl jsem tak v jeho roli, začít postupně přetvářet zpočátku živé obyvatele města Punchbowl na zástupy nemrtvých zombií.

Postupně se zlepšovaly mé schopnosti, a tak jsem mimo vyžírání mozků, při kterém jsem měl vždy v puse cigaretu, mohl využívat hnilobného prdu, bouchacích vnitřností a hlavy nebo i vlastní utržené ruky, která mi pomohla ovládat nepřátele. Ruce se daly trhat i některým protivníkům, přičemž se díky nim dal kdokoli zabít jednou ranou.

Hudbu snad autoři nemohli vybrat lépe, protože do futuristického městečka skvěle zapadá a potěšila mě také taneční soutěž, kde hrály ty nejlepší songy (Lollipop, Mr. Sandman a My Boyfriend's Back).

Zasekl jsem se jen na jednom místě (u profesora v laboratoři) a kromě něj žádné frustrující okamžiky nepřišly, a i proto mě velmi zklamala délka hry. Žádný stereotyp se u mě neobjevil a chtěl jsem hrát dál, ale najednou přišel konec, takže doufám, že vznikne nějaké pokračování, protože za zombii si nezahraji každý den.