Dnes Zlaté Oko Neumírá 2: Zítřek nikdy nestačí.
Yes, I mad.
Tak strašná donebevolající sračka, že to začne vypadat jako hodně špatný vtip. Kašlu na to, že Bond zůstane Bondem, stoletou inspirací pro šarmantní agenty, kteréžto se nevyhne ani zdejší agent Michael Thorton, ale vydávat produkt za adrenalinovou akci či dokonce REGULÉRNÍ RPG, je zrůdnost. Alpha Protocol je slepé střevo všech 3rd person akcí, dokonalý příklad promrhaného potenciálu, smrt originality a zoufale nudná hra zároveň. Nedivím se, že po jeho zaslouženém komerčním propadáku bylo propuštěno 40% jeho tvůrců a další podobná suma odešla dobrovolně. Mít na kontě fail takovýchto proporcí, zavrtám se na pár let do země.
Děj: Uhlazený lev salónů, kterému můžete interaktivně měnit čtyři účesy a barvy kůže (bílého spektra, samozřejmě), zachraňuje svět v kolotoči těch nejsměšnějších imperialistických konspirací a dýk v zádech, jaký si umíte představit. Asi pětkrát změní zaměstnavatele, přičemž absolvuje pracovní pohovory po celém světě. Ty zpravidla nejsympatičtější nabídky jste donuceni pohřbít sprchou kulek. Na drátě máte 24/7 nějakou cougar Asiatku se sexy hlasem. Další postavy čítají germánskou sadomasochistku, rudovlasou chudou náhradu za bond-girl, nadšeneckého magora, co připlachtil z diskuzí na 4chanu a G-mana v novém obleku, kterému celý příběh vyprávíte. Nakonec díky vám jejich řady prořídnou, další část tak nějak po cestě zapadne a dál jsou scénáristy ignorováni.
Gameplay: Úchvatné! AI na úrovni. Nepřátelé využijí každé příležitosti, aby vám vrazili nemilosrdnou čenichovku. I když musí sprintovat 30 metrů přes otevřené prostranství. I když máte zbraň. I když sami mají zbraň a granáty. Jednou za čas narazíte na bosse, v ten moment si najděte roh a opatrně se vykloňte, v této pozici vám nehybný panák nemůže ubrat, zatímco vy mu sázíte 200 – 500 kulek do hlavy. Jep, výdrž lidské rasy je v této hře výjimečná.
Je zde systém upgradů postavy a zbraní. Jednou za čas si můžete vybrat, kterou misi ze dvou zvolíte první. Tím RPG elementy končí. Pak následuje briefing, koridorová střílečka a strašné cutscény.
Mohl bych pokračovat – dabing je směšný, stejně jako slova, která postavy vypouští přes chatrný lip-sync. Zbraně nemají zpětný ráz, jen se Masseffectovsky zvětšuje zaměřovací kolečko. Minihry otravují už při první příležitosti, pak už jenom stereotypně brzdí skutečnou herní dobu. Checkpointy dokážou pěkně namíchnout (asi 8 úmrtí, 4 na jednom místě).
Za co pak 40%? Že to skončilo dříve, než jsem se obával. Že jste v jednu chvíli postaveni před osudovou volbu. Že jsem se párkrát pousmál u emailů. Že se vyplatí sbírat všechno, na co narazíte. Že se mi celý systém rozhovorů zamlouval. A když se na scénu dostaví Marburg či Albatros, není to až tak zlé. Za to se ale medaile nedávají.
Yes, I mad.
Tak strašná donebevolající sračka, že to začne vypadat jako hodně špatný vtip. Kašlu na to, že Bond zůstane Bondem, stoletou inspirací pro šarmantní agenty, kteréžto se nevyhne ani zdejší agent Michael Thorton, ale vydávat produkt za adrenalinovou akci či dokonce REGULÉRNÍ RPG, je zrůdnost. Alpha Protocol je slepé střevo všech 3rd person akcí, dokonalý příklad promrhaného potenciálu, smrt originality a zoufale nudná hra zároveň. Nedivím se, že po jeho zaslouženém komerčním propadáku bylo propuštěno 40% jeho tvůrců a další podobná suma odešla dobrovolně. Mít na kontě fail takovýchto proporcí, zavrtám se na pár let do země.
Děj: Uhlazený lev salónů, kterému můžete interaktivně měnit čtyři účesy a barvy kůže (bílého spektra, samozřejmě), zachraňuje svět v kolotoči těch nejsměšnějších imperialistických konspirací a dýk v zádech, jaký si umíte představit. Asi pětkrát změní zaměstnavatele, přičemž absolvuje pracovní pohovory po celém světě. Ty zpravidla nejsympatičtější nabídky jste donuceni pohřbít sprchou kulek. Na drátě máte 24/7 nějakou cougar Asiatku se sexy hlasem. Další postavy čítají germánskou sadomasochistku, rudovlasou chudou náhradu za bond-girl, nadšeneckého magora, co připlachtil z diskuzí na 4chanu a G-mana v novém obleku, kterému celý příběh vyprávíte. Nakonec díky vám jejich řady prořídnou, další část tak nějak po cestě zapadne a dál jsou scénáristy ignorováni.
Gameplay: Úchvatné! AI na úrovni. Nepřátelé využijí každé příležitosti, aby vám vrazili nemilosrdnou čenichovku. I když musí sprintovat 30 metrů přes otevřené prostranství. I když máte zbraň. I když sami mají zbraň a granáty. Jednou za čas narazíte na bosse, v ten moment si najděte roh a opatrně se vykloňte, v této pozici vám nehybný panák nemůže ubrat, zatímco vy mu sázíte 200 – 500 kulek do hlavy. Jep, výdrž lidské rasy je v této hře výjimečná.
Je zde systém upgradů postavy a zbraní. Jednou za čas si můžete vybrat, kterou misi ze dvou zvolíte první. Tím RPG elementy končí. Pak následuje briefing, koridorová střílečka a strašné cutscény.
Mohl bych pokračovat – dabing je směšný, stejně jako slova, která postavy vypouští přes chatrný lip-sync. Zbraně nemají zpětný ráz, jen se Masseffectovsky zvětšuje zaměřovací kolečko. Minihry otravují už při první příležitosti, pak už jenom stereotypně brzdí skutečnou herní dobu. Checkpointy dokážou pěkně namíchnout (asi 8 úmrtí, 4 na jednom místě).
Za co pak 40%? Že to skončilo dříve, než jsem se obával. Že jste v jednu chvíli postaveni před osudovou volbu. Že jsem se párkrát pousmál u emailů. Že se vyplatí sbírat všechno, na co narazíte. Že se mi celý systém rozhovorů zamlouval. A když se na scénu dostaví Marburg či Albatros, není to až tak zlé. Za to se ale medaile nedávají.
Inscryption