Musím přiznat, že jsem se fakt hezky bál. Ne žádný lekačky z Dead Space, ani strach z neznáma a nadpřirozena známého třeba ze Silent Hillu. Nic takového. Cítil jsem strach a jímal mě hnus, když se ke mně některé z těch stvoření začalo, v tom lepším případě sunout, v tom horším u mě v okamžiku bylo a začalo mě okusovat a žvejkat. Není to zrovna můj oblíbený typ smrti. A tak jsem kolem sebe máchal vším možným, o co jsem zakopl. Všude toho leželo stejnak dost. Onehdá pádlo, jinde trubka a když se člověk opravdu snažil tak našel i katanu.
Několikrát se mi stalo, že jsem se tak urputně prosekával zástupy chodících ostatků, až jsem se do toho tak zabral, že když už nebyl další "pán na holení", tak jsem stejnak nemohl přestat mávat kolem sebe svým ohromným nářadím. Nejspíš to byly záchvaty běsnění a úzkosti v sobě.
Když jsme u toho náčiníčka. Sakra, bez těch dvojsmyslů. Já myslel že v Mountfieldu, Obi a Bauhausu prodávají odolnější věci. Takhle mi přijde, že sekera či kladivo jsou vyrobený z modelíny. Vůbec nechápu to, že se vše tak rychle opotřebovává. Přece ty mrtvolky jsou už předem okousaný a pořádně naložený a nahnilý. Mám trochu pochybnosti jestli kluci z Techlandu nedostali menší obnos v obálce zato, aby lidi naučili, že nářadí se ničí rychle a tím je tlačili si kupovat často nový.
Líbilo se mi, že lidští protivníci nejsou ve hře ani trochu výzva a jejich makovice málokdy snese kulku mezi oči. Hezky znázorněno, že člověk je jen křehký stvoření. Ne jak v jiných hrách, kde se lidem střelivo vsakuje do těla jak voda do ručníku. Ne že by to byla nějaká simulace reality, ale aspoň náznak se mi líbil.
Jak tu sem tam zmiňují ostatní, že ve hře scházejí emoce. To je pravda, ale myslím si, nebo alespoň na mě to tak působilo, že se hra snaží ty emoce dostat z vás. Alespoň ty ne všemi chtěné a oblíbené. Ale rozhodně si za tímhle nestojím. Jo, pravda, NPCčka tam prostě stojej jak blbci. Dokonce jsem strašně rád že se ani moc nehejbou. Proč? Protože když už se začne někdo z nich hejbat, tak to pro mě znamená utrpení, bolest a kilometry zcenzurovanýho telegrafu. Nevím jak jsou na to zvyklí ostatní, ale já byl poprvé v životě donucen použít prográmek na cheatování, neboli trainer. Mým úkolem bylo doprovodit jednoho šamana k mumifikovaným ostatkům jeho předků. Avšak když jsme procházeli jednou domorodou vesnicí osídlenou už jen jeho nemrtvými příbuznými, tak se rozhodl že s nimi asi hodí řeč, postavil se přesně mezi ně a vzápětí na to vyslal kouzlo jménem "autosave". Když už jsem se po stotřicátýčtvrtý objevil v tu stejnou chvíli, všechny zbraně ohlodaný na kost, bez šance doběhnout k jakémukoliv opravovacímu stolu či prodejci, tak jsem usoudil, že jsem skončil. Takto zdeptanej jsem už dlouho nebyl. Njn tak jsem hold podváděl, abych se dostal dál. Neočekávám nic menšího než trest smrti.
Umírání. To mě připomíná a přivádí k další věci, kterou bych rád zmínil. Nemrtví v této hře netoužej po hráčově masu, ale jsou to prostě jen prachsprostí kapsáři. Nebo jak si mám vysvětlovat, že pokaždé když mě jakoby dostali na zem s tím že jsem mrtev, tak jsem se objevil o pět metrů dál a o několik stovek dolarů chudší. Nic víc, nic míň. To mě jako poponesli a zkontrolovali v jaké jsem finanční situaci a trochu si vzali? Nic. Neřešme to a jdeme dál.
Vývojáři se pustili tímto projektem do něčeho na co ne zcela měli. Je to vidět skoro všude.
RPG systém by byl dobrý, pokud by nám nabídli za naši snahu, alespoň trochu motivující skilly. Místo toho, abych si vybíral to co se mi zrovna nejvíc líbí, tak jsem rozdával svoje těžce vydřené body do v té situaci nejméně zbytečných zkušeností v nabídce. Škoda.
Tak hrozně navržené a ovladatelné menu a jiné prvky uživatelského rozhraní jsem už dlouho nekoštoval. Ani nevím kolikrát jsem musel přepínat z mapy do quest logu, abych si mohl naplánovat svoji cestu a udělal tak toho co nejvíce za jednu výpravu. Stejnak jsem lítal po všech čertech, abych tomu přinesl láhev whiskey, jinému životně důležitý lék. Ale nestěžuji si. Bejt tam v té situaci, tak taky posílám ty blbce co tam po ostrově poletujou, aby mi našli mého oblíbeného medvídka.
Co mi ještě pilo krev(krom nemrtvých) bylo to jak se vývojáři nedokázali vypořádat s identitou hráče. V intu jsou ukázány chlapské ruce a to že ani jeden z charakterů, které máte pak na výběr, to vlastně nejsou. A to nemluvím o tom že celou hrou procházím sám, ale jak se zapne nějaké video tak jsme tam čtyři. Já vím, já vím, je to daň za kooperaci, ale mohli se snažit to nějak vyřešit či zamaskovat.
Bugů a jiných otravných hmyzáků je tam kvanta. Nejde to všechno ani vyjmenovat. Ale co. Mě to neva. Jsme přece lidi. Teda někteří.
Tohle je jen zcela subjektivní hodnocení s pár postřehy co mi utkvěli v hlavě. A být více objektivní, tak si hra ode mě spíše zaslouží nálepku průměrnosti, ba co víc, budgetu, pouze hrajícího si na opravdovou hru. Ale já jsem si užil toho co pro mě tahle hra znamená.
Rád bych ještě něco dodal k strachu mnou zmiňovaným na začátku. Člověk se musí chtít bát. Pokud nechce, tak ho k tomu ani ostrov plnej zombíků nedonutí.
Ani rozhodně nechci říct, že tahle hra vás bude bavit. Je na každém jaké jeho priority jsou. Mě bavila a jsem, i přez ty moje kecy jak je to špatný, spokojenej. Já jsem vlastně od té hry vždy očekával přesně to co nabídla. A to hlavně atmosféru, kdy jste obklopeni hordami z hrobů vstanišvších (fujtajbl to je slovo) a hnáni honbou za záchranou sebe samotných, ikdyž se to tak příběhově zdát nemusí.
Porcování a celé opotřebování lidské tkáně je kapitolou samou pro sebe. Mě se to strašně líbí. Prostě je to zpracováno tak akorát. Kdysi jsem si myslel že takto to bude fungovat v Doomu 3. Tak alespoň po šesti letech se mi splnilo to, v co jsem kdysi doufal. Hlavně si nepředstavujte že je to něco neskutečného. To fakt ne.
Co bych ještě napsal? Jo to jsem si vzpomněl. Podle konce bylo stejnak všechno co jsem udělal pro všechny ty nebožáky/flákače zbytečné. Ale to už radši neřeším a stále si nalhávám, že všichni na ostrově šťastně žijí až do smrti. A vlastně i po té smrti, že si to tam užívají.
Když tak o tom přemýšlím. Kdyby to bylo možné, tak bych nechtěl být pohřbenej či zpopelněnej. Vybral bych si zombifikaci. Na IQ by se mi to nepodepsalo a smrděl bych tu na světě dál.
Rest in peace Dead Island.