Oslovilo mě to víc, než původní Half-Life 2. Asi tím, že jsem se dokázal už plně vcítit do příběhu celého universa a tahle episoda mě donutila vyzjistit si o Half-Life světě mnohem víc. Hodnocení ale dávám stejné, jako původní hře. A měl bych dát správně menší, protože až na drobné zlepšení grafiky (které vnímám hlavně díky návratu do přírody (respektive velkých exteriérů), kterou ve hrách, zvlášť, když je to pěkně uděláno, miluji), je to vlastně stejná hra, jako tři roky předtím. Jen je příběh trochu dál.
Až v Episode Two mě naplno dostal G-Man. V Half-Life 1 i datadiscích byl (téměř) jen jakousi figurkou, co se občas mihla okolo, v Half-Life 2 jsem ho poprvé poznal (a hlavně zařadil) trochu více, v Epizode One si ho moc neužijete, ale když se objevil zde, měl jsem naděláno v kalhotách.
A to se mi v téhle hře stalo vícekrát. Nejvíce v situaci, kdy se začala třást a zbarvovat v určitých intervalech obrazovka a člověk netušil, co a kdy má přijít.. V té chvíli jsem měl nutkání dát si od hry trochu pauzu. A to se mi z důvodu strachu opravdu dlouho nestalo, jestli vůbec někdy. Jednou jsem dokonce díky nečekanému zombíkovi zaječel :-)
Tyhle světlé stránky mi dost zkazil fakt tří sktriptových bugů, které mě během hraní potkaly. Jsou to prostě chyby, při kterých se jaksi zapomene spustit skript, který vás pošle dál do hry. Výsledkem bylo, že jsem půl hodiny až hodinu marně a zoufale pátral na malém prostoru, jak dál, následně se koukl do návodu a zjistil, že chyba není na mé straně.
O to více frustrující to bylo v jedné situaci, kdy by se skriptová chyba dala vyřešit tím, že jsem si poskládal bedny na sebe a byl schopen přeskákat na střechu domu a dostat se na místo, kam jsem mohl až po zapomenutém skriptu. Jenže na to program nemyslel a umístil na střechu neviditelnou zeď. To mě dosti zklamalo. Doufal jsem, že engine Source umožňuje pohyb víceméně kdekoliv, když se tam hráč je schopen dostat.
Jinak si Episode Two drží všechny klady i zápory, které mají Half 2 i Ep1, a sice nemluvnost hlavního hrdiny (která mě osobně zase tolik nevadí, ale je to, pravda, trochu divné), poměrně hodně velká linearita, velmi nezajímavá a zřídkavá hudba, dokonalá fyzika, zábavné zbraně, a již poněkud okoukaní nepřátelé. A samozřejmě skvělá atmosféra a poutavý příběh.
Až v Episode Two mě naplno dostal G-Man. V Half-Life 1 i datadiscích byl (téměř) jen jakousi figurkou, co se občas mihla okolo, v Half-Life 2 jsem ho poprvé poznal (a hlavně zařadil) trochu více, v Epizode One si ho moc neužijete, ale když se objevil zde, měl jsem naděláno v kalhotách.
A to se mi v téhle hře stalo vícekrát. Nejvíce v situaci, kdy se začala třást a zbarvovat v určitých intervalech obrazovka a člověk netušil, co a kdy má přijít.. V té chvíli jsem měl nutkání dát si od hry trochu pauzu. A to se mi z důvodu strachu opravdu dlouho nestalo, jestli vůbec někdy. Jednou jsem dokonce díky nečekanému zombíkovi zaječel :-)
Tyhle světlé stránky mi dost zkazil fakt tří sktriptových bugů, které mě během hraní potkaly. Jsou to prostě chyby, při kterých se jaksi zapomene spustit skript, který vás pošle dál do hry. Výsledkem bylo, že jsem půl hodiny až hodinu marně a zoufale pátral na malém prostoru, jak dál, následně se koukl do návodu a zjistil, že chyba není na mé straně.
O to více frustrující to bylo v jedné situaci, kdy by se skriptová chyba dala vyřešit tím, že jsem si poskládal bedny na sebe a byl schopen přeskákat na střechu domu a dostat se na místo, kam jsem mohl až po zapomenutém skriptu. Jenže na to program nemyslel a umístil na střechu neviditelnou zeď. To mě dosti zklamalo. Doufal jsem, že engine Source umožňuje pohyb víceméně kdekoliv, když se tam hráč je schopen dostat.
Jinak si Episode Two drží všechny klady i zápory, které mají Half 2 i Ep1, a sice nemluvnost hlavního hrdiny (která mě osobně zase tolik nevadí, ale je to, pravda, trochu divné), poměrně hodně velká linearita, velmi nezajímavá a zřídkavá hudba, dokonalá fyzika, zábavné zbraně, a již poněkud okoukaní nepřátelé. A samozřejmě skvělá atmosféra a poutavý příběh.
Gunman Chronicles