Moje nejoblíbenější střílečka je plná krve. A právě Killing Time se dokáže jejím nedostižným kvalitám - atmosférou a celkovým zpracováním - alespoň částečně přiblížit. Nepatřím mezi velké obdivovatele herní hudby, ale nálada, kterou dokáže místní hudba vykouzlit, je zcela unikátní. Jenom škoda, že PC verze byla až na videa a FMV scény prakticky od základů překopaná. Letmým pohledem a srovnáním s původní 3DO verzí je totiž zřejmé, že některé prvky v ní byly o něco povedenější (např. nepřátelé). Jako celek je však PC veze mnohem lepší.
Killing Time je pravděpodobně první střílečka, která se snažila vyprávět příběh jinak než obligátním intrem/outrem. Kromě videí je ve hře přítomno několik desítek krátkých skriptovaných pasáží, které postupně odhalují příběhové pozadí - co přesně se vlastně na ostrově kdysi stalo. S průchodem jednotlivými lokacemi dochází na určitých místech k jejich samospouštění. A protože jsou umístěny přímo ve hře nedochází k jejímu zastavení.
Hlavní lokací je obrovské panské sídlo a zahrady kolem něj. Kromě bohatých interiérů samotného sídla příběh postupně hráče zavede do hlubokých lesů, okolí majáku, loveckou stezku, podzemních krypt, kanálů, jeskyní, vodního chrámu, mausolea… a i malý hřbitůvek s rozkopanými hroby se ve hře objeví. Ložnice Tess je díky „ozvěnám minulosti“ nezapomenutelná. Některé lokace jsou natolik rozsáhlé a spletité, že se v nich dá velmi snadno ztratit. Naštěstí těla zabitých nepřátel nemizí, takže orientačních bodů v podobě povalujících se tlejících mrtvol je na cestě zpět dost.
Killing Time je podobně nelineární akcí jako třeba HeXen. Přepnutí páky/nalezení klíče zpřístupňuje další část ostrova, v kterém je potřeba najít několik částí hlavního puzzlu. Samotné střílení pak nejvíce připomíná klasické střílečky - doomovky - s tím, že zaměřování cíle ještě nelze plně ovládat myší. Pro pohyb kamery nahoru/dolů je proto nutné využít tlačítka klávesnice. Vzhledem k tehdy běžnému částečnému autoaimingu se však nejedná o větší problém a klávesy k tomuto účelu není ani potřeba příliš používat.
Větší výtkou by spíš mohl být menší arzenál zbraní. K zabíjení slouží pouze páčidlo, revolver, brokovnice, tommy gun, zápalná láhev, plamenomet a magická hůl. Na druhou stranu žádná zbraň není jen do počtu jako tomu v jiných střílečkách často bývá zvykem. Díky neustálému nedostatku munice je nutné až do konce hry průběžně používat všechny.
Nepřátelé jsou přesně takový, jaké je od správné hororové střílečky čekám. Rituál změnil původní lidstvo i zvířectvo k nepoznání, a tak po ostrově pobíhají zombíci, šílení lovci, kostlivci, klauni, sukuby, dvouhlavá psiska, obří vosy, brouci a další kreatury, které je nutné zlikvidovat.
Hráčům, kteří si i dnes čas od času zahrají nějakou starou dobrou střílečku a Killing Time dosud nehráli, můžu jen doporučit. Pro oldskůl šůtéry je Killing Time povinnost.
Killing Time je pravděpodobně první střílečka, která se snažila vyprávět příběh jinak než obligátním intrem/outrem. Kromě videí je ve hře přítomno několik desítek krátkých skriptovaných pasáží, které postupně odhalují příběhové pozadí - co přesně se vlastně na ostrově kdysi stalo. S průchodem jednotlivými lokacemi dochází na určitých místech k jejich samospouštění. A protože jsou umístěny přímo ve hře nedochází k jejímu zastavení.
Hlavní lokací je obrovské panské sídlo a zahrady kolem něj. Kromě bohatých interiérů samotného sídla příběh postupně hráče zavede do hlubokých lesů, okolí majáku, loveckou stezku, podzemních krypt, kanálů, jeskyní, vodního chrámu, mausolea… a i malý hřbitůvek s rozkopanými hroby se ve hře objeví. Ložnice Tess je díky „ozvěnám minulosti“ nezapomenutelná. Některé lokace jsou natolik rozsáhlé a spletité, že se v nich dá velmi snadno ztratit. Naštěstí těla zabitých nepřátel nemizí, takže orientačních bodů v podobě povalujících se tlejících mrtvol je na cestě zpět dost.
Killing Time je podobně nelineární akcí jako třeba HeXen. Přepnutí páky/nalezení klíče zpřístupňuje další část ostrova, v kterém je potřeba najít několik částí hlavního puzzlu. Samotné střílení pak nejvíce připomíná klasické střílečky - doomovky - s tím, že zaměřování cíle ještě nelze plně ovládat myší. Pro pohyb kamery nahoru/dolů je proto nutné využít tlačítka klávesnice. Vzhledem k tehdy běžnému částečnému autoaimingu se však nejedná o větší problém a klávesy k tomuto účelu není ani potřeba příliš používat.
Větší výtkou by spíš mohl být menší arzenál zbraní. K zabíjení slouží pouze páčidlo, revolver, brokovnice, tommy gun, zápalná láhev, plamenomet a magická hůl. Na druhou stranu žádná zbraň není jen do počtu jako tomu v jiných střílečkách často bývá zvykem. Díky neustálému nedostatku munice je nutné až do konce hry průběžně používat všechny.
Nepřátelé jsou přesně takový, jaké je od správné hororové střílečky čekám. Rituál změnil původní lidstvo i zvířectvo k nepoznání, a tak po ostrově pobíhají zombíci, šílení lovci, kostlivci, klauni, sukuby, dvouhlavá psiska, obří vosy, brouci a další kreatury, které je nutné zlikvidovat.
Hráčům, kteří si i dnes čas od času zahrají nějakou starou dobrou střílečku a Killing Time dosud nehráli, můžu jen doporučit. Pro oldskůl šůtéry je Killing Time povinnost.
Sea of Stars