Patřím taky k těm které sice zaujal jedinečný pathfinding spolubojovníků a soundtrack ale jinak postrádali u zbytku cokoliv nadprůměrného. Možná bych ještě vyzdvihl ten postup při misí (či design misí), kdy můžete někdy protivníka obejít přes budovu nebo ulici a vpadnout mu do zad. Přdevším z příběhu se však určitě dalo vytěžit mnohem, mnohem více. Jedna z her s dobrým námětem a nadějným začátkem končící nakonec v šedi stereotypu.

U grafiky mi hodně napověděla přítomná videa, která mně příliš nenalákala. Nakonec je to při herním vzrušení o něco lepší ale zázrak se nekonal. Když navíc přičtu herní dobu srovnatelnou i s takovými rychlokvaškami jako je Call of Duty...Možná se teď trošku ztrapním nemístným přirovnáním, ale Vietcong se mi zdál po všech stránkách až na zmíněnou AI lepší a jsem rád že jsem daný rok vybral právě jeho.

Abych to shrnul, i když to vypadá jako zdrcující kritika, rozhodně se nejedná o špatnou hru bez jakékoliv inovace. Má dobré stránky i špatné stránky, bohužel mě po dohrání zůstala v paměti spíš pachuť nevyužitého potenciálu.