Nemá smysl tu řikat nic víc, než co tu stihlo říct sedmnáct uživatelů předemnou, nicméně rád bych alespoň zopakoval to, že Saboteur je opravdu nesmírně poutavá a chytlavá hra, která si tu pozornost hráče zaslouží! I když jí zčásti byla odebrána skutečností, že přišla jako závan z nebe a nikdo si ani neuvědomil, jaký skutečný skvost to doopravdy je.
Vždyť co jiného já jsem chtěl, než hru podobnou GTA, která se bude odehrávat v minulosti. Tahle toho lehce využila a vpravila příběh do Paříže za druhé světové války. Příběh neskutečně poutavý a v herním světě neskutečně návykový. Vždyť tak velký a promakaný svět jsem ani nečekal. Celá Paříž, venkov a dokonce i hranice s nepřítelem. Do toho hromada míst, které stojí za to prozkoumat, protože ve hře je implementována hromada funkcí (skoky, věže, sběr všeho možného, zničení všeho německého) Už jenom to mi zabralo několik hodin hraní, od kterých jsem se nedokázal odpoutat a popravdě jsem si je neskutečně vychutnával, kousek po kousku. A až jednou za čas si dal další misi kampaně, která ale, když už nic jiného, by mohla být delší. Každopádně to zachránila závěrem. Ten je totiž naprosto úžasný, dlouho jsem nezažil takový závěr, který bych si byl schopný zapamatovat napořád. Tento to dokázal.
Sami tedy vidíte, že mě Saboteur zaujal, co zaujal, stal se pro mě jednou z nejlepších her, na které jsem se několik hodin dokázal stát závislý. Škoda jen, že to nebylo delší. Vidíte ale, že jsem v komentáři chtěl hru pochválit a nakonec jsem zůstal u komentáře dlouhého jak samotná noc.
No nebudu už zdržovat. Saboteur to taky nedokázal a v jednom kuse mě naháněl do nějaké akce. Doufám tedy, že se v budoucnu zase dočkám nějaké podobné hry z minulosti. V tomto ohledu je totiž pořád z čeho vybírat. Stačí to jen udělat pořádně, jako to zvládli kluci z Pandemic Studia.
Vždyť co jiného já jsem chtěl, než hru podobnou GTA, která se bude odehrávat v minulosti. Tahle toho lehce využila a vpravila příběh do Paříže za druhé světové války. Příběh neskutečně poutavý a v herním světě neskutečně návykový. Vždyť tak velký a promakaný svět jsem ani nečekal. Celá Paříž, venkov a dokonce i hranice s nepřítelem. Do toho hromada míst, které stojí za to prozkoumat, protože ve hře je implementována hromada funkcí (skoky, věže, sběr všeho možného, zničení všeho německého) Už jenom to mi zabralo několik hodin hraní, od kterých jsem se nedokázal odpoutat a popravdě jsem si je neskutečně vychutnával, kousek po kousku. A až jednou za čas si dal další misi kampaně, která ale, když už nic jiného, by mohla být delší. Každopádně to zachránila závěrem. Ten je totiž naprosto úžasný, dlouho jsem nezažil takový závěr, který bych si byl schopný zapamatovat napořád. Tento to dokázal.
Sami tedy vidíte, že mě Saboteur zaujal, co zaujal, stal se pro mě jednou z nejlepších her, na které jsem se několik hodin dokázal stát závislý. Škoda jen, že to nebylo delší. Vidíte ale, že jsem v komentáři chtěl hru pochválit a nakonec jsem zůstal u komentáře dlouhého jak samotná noc.
No nebudu už zdržovat. Saboteur to taky nedokázal a v jednom kuse mě naháněl do nějaké akce. Doufám tedy, že se v budoucnu zase dočkám nějaké podobné hry z minulosti. V tomto ohledu je totiž pořád z čeho vybírat. Stačí to jen udělat pořádně, jako to zvládli kluci z Pandemic Studia.
Pro: Rozsáhlá plocha, hromada vedlejších úkolů, které se jen tak neomrzí, perfektní závěr, neuvěřitelně působivá atmosféra druhé světové války, kterou jsem naposled zažil snad v Call of Duty 2 nebo Commandos 3.
Proti: Hudební podklad by mohl být víc historický a zajímavější. Krátká kampaň, kterou ale naštěstí zachraňují vedlejší úkoly.