Zatímco u prvního Hitmana se jednalo spíše o hardcore záležitost, jenž dokázala hráče nectící stealth postupy velmi frustrovat až odradit, Hitman 2 je mnohem přístupnější hrou pro širší masy. Ne, nechci mluvit o žádném zaprodání se průměru a jednoduchosti, přístupnost a krása Hitmana 2 tkví v tom, jak jsou jeho pravidla pochopitelná a „uchopitelná“, nemusíte být Tom Clancy, abyste po rozmyslu a menší obhlídce prostředí, pochopili, kdy a kde se dá projít bez zpozorování, kam zatáhnout mrtvolu, za koho se převléct a jak potichu opustit místo činu, aniž by se aktivoval alarm… A když už se náhodou něco nepovede, nemusíte hned rozbíjet klávesnici, prostě zbytek mise dostřílite po Rambovsku a příště si dáte větší pozor, život, resp. smrt jde dál!

Mise a prostředí jsou pěkně různorodé, 20 způsobů jak někoho zabít a žádný nespadá do šedivé nudy, vystřídáte všechny možné lokace a všechny možné způsoby jak se kam infiltrovat. Na hratelnosti misí je skvělé, jak „dávají smysl“, Hitman je dost realistický na to, abyste v řadě pasáží u monitoru ani nešpitli, ale přesto je v prvé řadě perfektně hratelný právě proto, abyste se nedostávali do neřešitelných záseků a ze všeho se mohli nějak vylízat. Takto skvělý mix herních ingrediencí se jen tak nevidí, za ta léta Hitman 2 pořád vyčnívá z davu akčních her a já jej nemohu než doporučit i dnešním hráčům…