Tropico je fajn, vždycky bylo fajn. Vždyť po Vás chce, abyste ze sebe udělali diktátora. To přeci musí jít každýmu. Jenže ono vždycky tak trošku bojovalo s tím, abych u něj vydržel déle, a to byl asi jeho největší problém. Když totiž Tropico srovnám s takovým Simcity a proberu si plusy a mínusy, Simcity mi přijde daleko komplexnější, hutnější a zajímavější než Tropico je. A to i přesto, že nabízí hromadu možností jak se chovat, co dělat a neudělat hru tak stereotypní, jak se ve skutečnosti tváří.

Ona se ta stereotypnost totiž udělat nemusí, to spíš hráč si jí udělá, respektive já si jí udělal. Šel jsem ostrov po ostrově a snažil jsem se to hrát všemi možnými způsoby, ale když už jsem se pustil do čistýho diktátora, zjistil jsem, že to zase tak jednoduché není a když už se to podaří, tak ta radost z toho taky není taková, jakou bych si představoval.

Každopádně i přesto se Tropico snaží být hrou fajnovou a to jí určitě jde. Sice po ní nebudu prosit čas, aby se zpomalil, ale tak to simulátory čehokoli prostě mají. Pokud bych ale hodnotil i tento simulátor ze strany toho, jak jsem u něj dokázal vydržet, tak bych na něj nemohl říct ani slovo, ale na druhou stranu, dohrát se mi taky nechtěl. Prostě jsem se vyřádil, herní mechanismy jsem si užil...ale na scéně jsou další hry, co si zaslouží pozornost.

Podle mě se hodnocení simulátorů projeví až časem. V tu chvíli, kdy si uvědomíte, že se k němu chcete vrátit. To jsem zažil s The Guild, The Sims nebo právě se Simcity a jsem zvědavý, jestli to způsobí i Tropico. Simulátory takový prostě jsou...nestabilní.