Simulátory Formule 1 jsem hrál zatím jen tři, a to Formula One Grand Prix, F1 2002 a právě komentovanou hru Grand Prix 3 a možná i díky tomu mi každý z těchto simulátorů utkvěl v paměti, ze které nejspíše nikdy nezmizí.

Grand Prix 3 začala skvělým intrem s nezapomenutelnou hudbou, po kterém následovala legendární znělka FIA F1, jenž bohužel byla nahrazena novější verzí, která již nemá takové kouzlo a tolik se mi nelíbí.

Po tomto audiovizuálním zážitku jsem se v kůži mého nejoblíbenějšího jezdce Michaela Schumachera usadil do kokpitu Ferrari a začal boj o každý bod na reálných tratích, s reálnými vozy a reálnými jezdci (jen Jacques Villeneuve byl z neznámého důvodu nahrazen Johnem Newhousem).

Jako optimální volba obtížnosti mi přišla nejrozumnější zlatá střední cesta, což se posléze ukázalo jako správné řešení. Jelikož moc nerozumím nastavení vozu a zde se naskýtá opravdu spousta možností, na nic jsem nešahal, čímž jsem nic nezkazil, protože monopost se choval tak, jak měl.

Pár chybek se tu také najde, ale fakt, že monoposty se liší jen barvou a licence je oproti datu vydání dva roky stará, převažuje značné množství kladů, které dělalo z Grand Prix 3 nejlepší simulátor Formule 1 své doby.