Tak vzhledem k tomu, že se evidentně žádný z Martinů neobtěžoval přijet na bílém koni, jsem byl nucen 11.11 zůstat doma a vynahradit si absenci sněhu výletem do provincie Skyrim, která se naštěstí právě v tento den stala otevřenou pro veřejnost.

Do Skyrimu jsem přijel spolu s několika kámošema na takové drkotající kárce. Skutečně si nepamatuju, jak jsem se na ní dostal, anebo proč mám svázané ruce, ale přisuzoval jsem to své zbrklé povaze, kdy jsem se určitě včera zase nehorázně vožral a něco jsem provedl. Ale zřejmě jsem nikomu nic špatného neřekl, jinak by mi asi dali roubík do huby jako jednomu z opruzovi co jel s námi.

Chvíli jsme se projížděli krajinou a mě nemohli uniknout krásy Skyrimu, které na rozdíl od věčně zeleného Cyrodiilu, kde jsem pařil posledně, poskytovali trochu osvěžení. Po chvíli jsme dorazili do nějakého městečka, kde jsem si uvědomil, že předchozí noc asi byla trochu horší, než jsem předpokládal. Čekalo nás tam totiž několik maníků, kteří vypadali jako by utekli Caeserovi z armády a mlely něco o popravě. Když se mě zeptali na to, kdo jsem a já řekl, že jsem Redguard tak si ti mamlasové měli uvědomit, že popravit mě jakožto velkého bojovníka se jim prostě nepodaří. Šel jsem ke špalku se vztyčenou hlavou a připraven toho popravčího kopnout do koulí, když v tom se mi ale nějak udělalo blbě a padnul jsem na ten špalek, kde mě chtěl popravit. Evidentně jsem se přitom musel pořádně praštit do hlavy, protože se mi najednou zdálo, že přiletěl drak a zachránil mě jako bych byl jeho princezna a pokosil skoro vše okolo svým velkým ohněm, ale mě se ani nedotkl.

Dále už si na tento výlet vzpomínám spíš už jen mlhavě. Evidentně jsem musel narazit nějakého houbičky, jinak si nedokážu zařadit vzpomínky, ve kterých jsem na někoho třeba zakřičel a týpek předemnou najednou odletěl několik metrů daleko.

Houbičkové opojení ale mělo i svá pozitiva. Napadl mě totiž například geniální nápad vzít do jedné ruky meč a do druhé si připravit kouzlo a být skutečným bojovým mágem, které jsem vždy obdivoval. Později jsem i dal šanci druhému meči a bojoval se dvěma meči najednou, ale nemělo to takový efekt jak jsem doufal, protože tak jako tak jsem sekal jen jedním mečem a střídat je nemělo moc velký efekt. Občas jsem ale hodil docela dobré kombo, kdy jsem nějakého toho lamáka sejmul docela hustým způsobem, ale časem mě to docela omrzelo a nechápu, proč jsem to furt dělal, když mě to tak akorát zdržovalo.

Později jsem se přidal k jednomu asi fotbalovému klubu. Evidentně ale poslední zápas prohráli, protože furt chtěli na ten druhý klub útočit. Spíš to ale byla banda amatérů, kteří v počtu tak 5 lidí zaútočí na město a pak si asi představují, že jsou armáda nebo co.

Také jsem narazil na pár chuligánů, kteří si říkali „zlodějská gilda“ a žili v nějaké iluzi, že jsou nějaká stínová organizace nebo co. O tom kde je najdu, jsem se dozvěděl už ve městě, které bylo míle daleko od toho, kde sídlili. A po příchodu do jejich města mi hned druhý člověk, se kterým jsem se setkal přesně řekl, kde je najdu. Měli tam i docela hustej tajnej vchod do jejich základny, ale ten byl spíš taky jen pro ostudu, protože při otvírání dělal takový rachot, že ho musela slyšet polovina města. Což je teda jako pro organizaci, která se snaží pracovat v utajení docela ostuda.

Celkově ale tento výlet hodnotím docela kladně. Nemusel jsem na něj mít ani tak novou výbavu, jakou jsem musel mít například při výletu do Temerie, kde byla taky poměrně zábava.