11/11/11 sice nenapadl žádný sníh (v Plzni však padal průmyslový sníh) a tak Martin nenaplnil své proroctví, ale na druhou stranu můžu já (Martin) naplnit proroctví legend Skyrimu. Aspoň něco říkám si.

Pátý díl série Elder Scrolls je totiž to nejlepší, co jsme mohli čekat a dostat. Je to stále Bethesda, je to stále TES, ale to neznamená, že vývoj ustrnul a opakuje se to samé jako u čtyrky. Nevím jak je to možné, ale jak Morrowind (v roce 2002), tak Oblivion (2006) tak i poslední týden TESV, jsem nadšen monumentálností hry. Žádné jiné slovo mi na hru nesedí tak dobře jako stav naprostého uhranutí nad velikostí hry. U každého dílu jsem byl postupně drcen čím dál tím silnějšími dojmy a opravdu si nedokážu představit, co by mohla nabídnout šestka, aby tuto "kulervoučnost" překonala. Nejen nad rozlohou mapy, ale co si budeme povídat - hlavně nad horami. V Oblivu nějaké ty vrcholky byly, sníh také. Ale zkrátka nebylo to ono. Kdežto severská provincie je plná různých variant na zmrzlou krajinu.

Po obligátním tutorialu (ovšem obligátním jen od čtyřky, v Morrowindu nic takového zvykem nebylo) mě hra vyplivla a už skoro začala svoboda volby. Stejně jsem však byl víceméně tažen do nejbližší vesnice ke kováři, dozvěděl se pár užitečných rad co se děje a začal hrát svým stylem. To v mém případě znamená krást. Jsem kleptoman - shromažďuji a pak nevím co s těmi předměty, ale tak ke kočičí rase za kterou hraji se to hodí (snažil jsem se vymodelovat postavu podle mého kocoura).

Miluji tyto amatérské začátky, kdy nic neumím, skoro vše mě zabije (obři, mamuti, skoro i vlci), dodává to pocit nebezpečí který velí dalšímu instiktu - opatrnosti. Tak jsem se učil sneakovat. A k tomu v noci vylamoval zámky, abych měl tu trojici zlodějských řemesel hotovou. Postupně jsem proběhl "první" dungeon, dostal se do města na pláních, tam strávil dva dny plněním několika úkolů a pak se vydal zabít prvního draka. Později jsem putoval na severozápad a přes dalšího draka (kterému jsem utekl) až k moři. Objevil jsem několik nových jeskyní, dvě další města a třetího draka jsem zabil - stačilo do něj šít lukem zatímco ho obšťastňovali stráže. Pak jsem trochu pokročil v hlavní linii a dostal companiona - ženu. Tu jsem se snažil sbalit a nebo aspoň dostat do postele, ale nepovedlo se, tak jsem se na to vykašlal, vyzbrojil jí a začal brát na výpravy. Stala se z ní sice ne moje žena, ale cenný spolubojovník, bez nějž bych už x-krát exnul kdesi v temných hlubinách dávno zapomenutých ruin. Od té doby procházíme spolu, přítelkyně mlčky dala souhlas.

Mnoho novinek, ale na takové sekání dřeva, těžení rud a farmaření jsem se přátelé vykašlal. Magie je jednoduchá a dual wield meč + kouzlo se velice (VELICE) hodí. Alchymii a soul gemy stále odmítám pochopit a začít používat, to se nemění. Co mě ale velice bavilo bylo horolezectví.
Tady ale bacha, protože jak říká mocná encyklopedie TVtropes: The Frictionless Hill, a slope of arbitrary steepness onto which you can jump only to slide off as if the thing were coated in an industrial lubricant. - a má pravdu, toto je klasika už od dob Might and Magic VI. I tak je ale zábava hledat různé úhly na které jde vyskočit, nemuset vyjít 7000 schodů na High Hrothgar (já jich vyšel jen pár set, hehe). Funguje to i naopak, slézání se dělá pomocí opatrných pádů. Nádherné noci (které jsou nejkrásnější na vrcholcích hor), hlavně když vyjde polární záře (jasně, nevychází, ale stejně to funguje), jediné co je kazí - přílišná světelnost. To je klasika, nedá se nic dělat.

Skyrim je hra tak velká, že by se o ní dalo mluvit na tisících řádků, ale kde by pak byl smysl to hrát sám, že ? A tak chci říct, že hnidopich dokáže najít mnoho chyb (naštěstí jsem zatím v žádném questu nezažil zásek skriptů), jako třeba divné chození postav do schodů, občas pochybná AI (utíkají, vracejí se, stojí na místě a nechávají se zabít z dálky), dokonce jsem zažil i slavný propad do textury (bacha, ubytovna na univerzitě), ale (zatím) nic vážného. I kdyby bylo něco vážného, tak mi to prd vadí, protože ta hra je tak obrovská, tak pohlcující a, zopakuji to ještě jednou - monumentální, že to hravě vynahradí vše zlé. I na ten inventář jsem si zvykl (ono po Oblivionu není tak velká změna). Co naopak potěší je jak plynule hra jde, jak rychle se načítá a jak dobře graficky vypadá. Ty vnitřky taky, i když prim hrají exteriéry. I Jeremy Soule zase zabodoval. Souboje s draky jsou kapitola sama pro sebe, ale ve stručnosti - natažený luk, zběsile se otáčím kolem osy a hlídám oblohu za noční sněžné bouře, odkud se drak vynoří ... podle kompasu by měl být na sever, ale je tak špatně vidět a jeho jediný úděr mě zabije. No, zkrátka atmosféře to jen přidá.

A tak sice Martin na bílém koni sníh nepřinesl, ale TESV to nahrazuje dostatečně. Sněhu budu mít do konce zimy asi dost až mě hra po pár týdnech vyplivne.