A je to tady, DICE vhazují rukavici do ringu a vyzývají Infinity Ward na souboj v jejich vlastní disciplíně. Máme tady moderní válečný konflikt, zatím nejasně definovanou hrozbu, kterou je třeba odvrátit, několik důležitých master-seržantů, jejichž jména brzo zapomeneme a hlavně nálož pořádně hutné akce! Nechronologické vyprávění začínající výslechem vaší postavy na stanici a přeskakování misí podle toho, o čem zrovna vaši nadřízení chtějí vědět, se mi zamlouvalo. Je to alespoň trošku osvěžující přístup k béčkovým velezápletkám o Rusku a atomových bombách, takže i relativně jednoduchému ději se dostává slušná dávka napětí a pocitů důležitosti.
Náplň misí není v ničem překvapivá, vystřídáte různá prostředí od rozlehlých plání, džunglí, přes sniperování na střechách až po hektické busty stísněných kanceláří. Intenzita a rychlost hry je o malinko nižší než u sérií Modern Warfare (+ Black ops), ale pocit není o nic méně realistický, právě naopak věci jako chování zbraní a práce s viditelností realističtější jsou. Vůbec práce s viditelností je po vzoru Bad Company 2 bezkonkurenční, opravdu musím zmínit kvalitu světel, víření prachu po detonacích a efekty oslnění, jichž mimochodem někteří vojáci využívají cíleně tím, že vám do očí posvítí laserovým zaměřovačem.
Díky tomu, že hra není vždy tak zběsile rychlá nastávají dvě situace: ta první je bezprostřední a týká se toho, že se cítíte jako na skutečném bojišti (za předpokladu že hrajete na hard), vidíte pozice vašich i nepřátelských vojsk a to vás může svádět k přemýšlení o tom, jak nejlépe zaútočit (na což u Modern Warfare není čas). Druhá situace nastává následně, když jste za toto přemýšlení potrestání zatím nejnásilnějším scriptováním, co jsem u hry viděl. Neviditelné spínače, které musíte aktivovat, aby vás hra pustila dál jsou samozřejmě i v Modern Warfare, ale tam jsou naprosto v souladu s logickým uvažováním hráče, hraní Modern Warfare je tak hektické, že není prostor k tomu, abyste se někde zastavovali, nebo se snažili odejít z bojiště. U Battlefieldu na to prostor je, ale přesto těchto možností nesmíte využít. Jednou mi stačilo střílet na nepřátele z trochu jiného úhlu, a jelikož jsem tím nesplňoval příkaz „follow“ na svého parťáka, hra prostě nepokročila dál, jindy stačílo o cca 5 metrů vybočit a už mi hrozila dezertace a to jsem chtěl jen nepřátelům vpadnout do zad, což např. v Bad Company 2 občas šlo. Kampaň je scripty opravdu nepříjemně svázaná, kdybych neznal multiplayer, divil bych se, proč se hra jmenuje „bojiště“, když z něj představuje jen malinký, uzounký koridor (a to tvrdí někdo, komu standardní koridorovost u FPS nevadí). Na druhou stranu musím ale uznat, že pokud se hráč vzdá experimentování a soustředí se čistě na postup dál, na problém se scriptem narazí jen párkrát za hru... Když to vezmu kolem a kolem, jsem s kampaní velmi spokojen, hra neměla sebeméně nudný moment, je velice záživná a pokud odpustíte nulovou volnost, tak je perfektně hratelná.
Nepochybně jedním z důvodů, proč se Battlefield tak skvěle hraje, je grafika – zmíněná osvětlení, propracované efekty na každém rohu i celková líbivost prostředí, to jsou grafické orgie drtící vše vyjma Crysis. Design prostředí taktéž bez výhrad a co obvykle nedělám, tak zde nemohu opomenout zvukovou stránku hry – špičkové efekty dle prostor odkud/kam střílíte apod.
Na závěr nejspíš to nejdůležitější a to je multiplayer, neměl jsem možnost ho důkladně prozkoumat, ale věřím, že zde Battlefield boduje asi nejvíc. Vzhledem k rozpětí bojiště, optimálního množství hráčů na něm a využití techniky Battlefield Call of Duty nekonkuruje, zde rozehrává svůj vlastní „boj“ a směle v něm vítězí. Vybíráte si povolání, které skutečně ovlivňuje váš styl hry a nedává vám jen druh zbraně, používáte techniku, která výrazně ovlivňuje dynamiku hry, můžete využívat obstojnou (ne však úplnou) zničitelnost prostředí a spolupracovat s kolegy na vyšší úrovni než bývá zvykem…
Náplň misí není v ničem překvapivá, vystřídáte různá prostředí od rozlehlých plání, džunglí, přes sniperování na střechách až po hektické busty stísněných kanceláří. Intenzita a rychlost hry je o malinko nižší než u sérií Modern Warfare (+ Black ops), ale pocit není o nic méně realistický, právě naopak věci jako chování zbraní a práce s viditelností realističtější jsou. Vůbec práce s viditelností je po vzoru Bad Company 2 bezkonkurenční, opravdu musím zmínit kvalitu světel, víření prachu po detonacích a efekty oslnění, jichž mimochodem někteří vojáci využívají cíleně tím, že vám do očí posvítí laserovým zaměřovačem.
Díky tomu, že hra není vždy tak zběsile rychlá nastávají dvě situace: ta první je bezprostřední a týká se toho, že se cítíte jako na skutečném bojišti (za předpokladu že hrajete na hard), vidíte pozice vašich i nepřátelských vojsk a to vás může svádět k přemýšlení o tom, jak nejlépe zaútočit (na což u Modern Warfare není čas). Druhá situace nastává následně, když jste za toto přemýšlení potrestání zatím nejnásilnějším scriptováním, co jsem u hry viděl. Neviditelné spínače, které musíte aktivovat, aby vás hra pustila dál jsou samozřejmě i v Modern Warfare, ale tam jsou naprosto v souladu s logickým uvažováním hráče, hraní Modern Warfare je tak hektické, že není prostor k tomu, abyste se někde zastavovali, nebo se snažili odejít z bojiště. U Battlefieldu na to prostor je, ale přesto těchto možností nesmíte využít. Jednou mi stačilo střílet na nepřátele z trochu jiného úhlu, a jelikož jsem tím nesplňoval příkaz „follow“ na svého parťáka, hra prostě nepokročila dál, jindy stačílo o cca 5 metrů vybočit a už mi hrozila dezertace a to jsem chtěl jen nepřátelům vpadnout do zad, což např. v Bad Company 2 občas šlo. Kampaň je scripty opravdu nepříjemně svázaná, kdybych neznal multiplayer, divil bych se, proč se hra jmenuje „bojiště“, když z něj představuje jen malinký, uzounký koridor (a to tvrdí někdo, komu standardní koridorovost u FPS nevadí). Na druhou stranu musím ale uznat, že pokud se hráč vzdá experimentování a soustředí se čistě na postup dál, na problém se scriptem narazí jen párkrát za hru... Když to vezmu kolem a kolem, jsem s kampaní velmi spokojen, hra neměla sebeméně nudný moment, je velice záživná a pokud odpustíte nulovou volnost, tak je perfektně hratelná.
Nepochybně jedním z důvodů, proč se Battlefield tak skvěle hraje, je grafika – zmíněná osvětlení, propracované efekty na každém rohu i celková líbivost prostředí, to jsou grafické orgie drtící vše vyjma Crysis. Design prostředí taktéž bez výhrad a co obvykle nedělám, tak zde nemohu opomenout zvukovou stránku hry – špičkové efekty dle prostor odkud/kam střílíte apod.
Na závěr nejspíš to nejdůležitější a to je multiplayer, neměl jsem možnost ho důkladně prozkoumat, ale věřím, že zde Battlefield boduje asi nejvíc. Vzhledem k rozpětí bojiště, optimálního množství hráčů na něm a využití techniky Battlefield Call of Duty nekonkuruje, zde rozehrává svůj vlastní „boj“ a směle v něm vítězí. Vybíráte si povolání, které skutečně ovlivňuje váš styl hry a nedává vám jen druh zbraně, používáte techniku, která výrazně ovlivňuje dynamiku hry, můžete využívat obstojnou (ne však úplnou) zničitelnost prostředí a spolupracovat s kolegy na vyšší úrovni než bývá zvykem…
