Dle mého průměrný klikfest, pouze pro otrlé diablisty, kterým nevadí všechno to hekání a slešování.

Proč si Dawn of Magic zahrát? Určitě se mi líbilo vylepšování postavy, především možnost investovat do řady zajímavých a kombinovatelných kouzel. Podle preferencí se mění vzhled postavy a s tím přicházejí další bonusy. Já svoji cikánku specializoval na vyvolávání pomocníků a metání blesků, to pro tu chuděru znamenalo nárust jakýchsi pavoučích nožiček a andělských křídel.

Ze začátku jsem měl trochu problém se ve všech těch vlastnostech, dovednostech, kouzlech, tetováních a vlivech magie vyznat, ale nakonec jsem tomu přišel na chuť a investoval bodíky a investoval. Předměty, důležitý prvek ďáblova klonu, jdou podobnou cestou jako schopnosti, opět velké množství kombinací, socketování run, kování materiálů a podobně. Bohužel s rozdílem, že tady už to tolik nefunguje, a sestrojit něco kloudného se pomalu rovná zázraku.

Grafiku musím hodnotit kladně: poměrně detailní, slušné animace postav a zajímavé efekty kouzel, avšak nejspíš se nebude líbit každému, neboť se občas na obrazovce těch pestrých barev objeví zbytečně moc. Trochu to kazí ne zrovna originální leveldesign, spousta obyčejných lesů a pustin. Autoři se do hry snažili vecpat trochu humoru, jenže se mi zdá, že na to šli až moc násilně. A když na vás mezi kosením skřetů a vlků naběhne satanův pomocník v santovském oblečku, smích zrovna není to první, co vás napadne. Poslední výtku mám k závěru hry, kdy mi finální boss přišel zbytečně tuhý. Nevím jak bych ho udolal, kdybych u svého džina neměl nasysleno pár set tisíc mililitrů léčiva.