Hraní Half-Life 1 mne bavilo skoro jako v době obývání System Shocku 2, přitom jsem
po této FPS hře nijak nadšeně nešahal. Nakonec jsem přišel na to, že stačí sladěné poutavé hře i o mnoho méně operací než nabídl onen Sys.Shock.
Ten přesně stejný pocit jsem hodlal nalézt i u oceňovaného pokračování HL, ale tady už to zdaleka nefungovalo. Něco scházelo - co by mne odtrhlo z reálného
života. Tam kde jednička byla tísnivá a promyšlená je dvojka přehnaně komplexní a
katastroficky hloupě pompézní. Drásavě překvapivá jednička, morbidně krutý vřískot dvojky. Nekonečná nudná jízda plovoucího vozítka, která
byla setsakra ubíjející, to bych snad snesl víc i kdybych byl v nějaké
x-té kýčovitě nereálné hře alá James Bond. Vše semtam korunováno řekněme jakýms takýms prorážením vrat. Jenže já, potom na co jsem zvyklý z Black Mesa, nechci objíždět čtvrt zeměkoule. Boj s vojáky o poznání horší než dřív, jejich silnější chvilky jsem stačil zaznamenat jen kousek po začátku. Pak měli co dělat, abych si o nich nemyslel, že mi chtějí svým chováním kazit hru (ale to ne ve smyslu jejich tupé AI-myslí jim to obstojně). Hraní mi bylo od vodních chvilek nepříjemné
(až někde uvidim další hru s kanálem nebo řekou dávám ruce pryč
a pouštim si památné zatopené momenty z Von Brauna). Přesto nemůžu upřít
že design mne nutil skončit hraní ne hned, ale až vysloveně
po pěkně dopřáté dávce, konkrétně za objevujících se pocitů stereotypu. Nakonec
kvuli uchopení gravity gunu jsem hru nekupoval a znova ruce natahuji raději po jedničce...
Příklad poměrně zkažené doslovné hry, heroického simulátoru. Grafika pěkná, zvukově menší zklamání.
po této FPS hře nijak nadšeně nešahal. Nakonec jsem přišel na to, že stačí sladěné poutavé hře i o mnoho méně operací než nabídl onen Sys.Shock.
Ten přesně stejný pocit jsem hodlal nalézt i u oceňovaného pokračování HL, ale tady už to zdaleka nefungovalo. Něco scházelo - co by mne odtrhlo z reálného
života. Tam kde jednička byla tísnivá a promyšlená je dvojka přehnaně komplexní a
katastroficky hloupě pompézní. Drásavě překvapivá jednička, morbidně krutý vřískot dvojky. Nekonečná nudná jízda plovoucího vozítka, která
byla setsakra ubíjející, to bych snad snesl víc i kdybych byl v nějaké
x-té kýčovitě nereálné hře alá James Bond. Vše semtam korunováno řekněme jakýms takýms prorážením vrat. Jenže já, potom na co jsem zvyklý z Black Mesa, nechci objíždět čtvrt zeměkoule. Boj s vojáky o poznání horší než dřív, jejich silnější chvilky jsem stačil zaznamenat jen kousek po začátku. Pak měli co dělat, abych si o nich nemyslel, že mi chtějí svým chováním kazit hru (ale to ne ve smyslu jejich tupé AI-myslí jim to obstojně). Hraní mi bylo od vodních chvilek nepříjemné
(až někde uvidim další hru s kanálem nebo řekou dávám ruce pryč
a pouštim si památné zatopené momenty z Von Brauna). Přesto nemůžu upřít
že design mne nutil skončit hraní ne hned, ale až vysloveně
po pěkně dopřáté dávce, konkrétně za objevujících se pocitů stereotypu. Nakonec
kvuli uchopení gravity gunu jsem hru nekupoval a znova ruce natahuji raději po jedničce...
Příklad poměrně zkažené doslovné hry, heroického simulátoru. Grafika pěkná, zvukově menší zklamání.
