Přiznávám, že původní Deus Ex jsem nikdy nehrál, či spíše jsem se o to dvakrát pokusil, avšak kombinace ohavné grafiky, tupé AI, třaslavé mušky a komických animací mne již před lety dokázala hned zkraje dokonale odradit. Překousl-li bych to, možná bych byl k novému Deus Ex ještě kritičtější, neboť údajně rozvíjí stejné motivy jako předchozí díly.
Přiznávám také, že ze začátku jsem byl i přes skeptický přístup skoro nadšen, to dokud nevyplynulo, jak nedobrá je Human Revolution po stránce hratelnosti. V městských lokacích, kde si to hráč štrádá po ulicích a plní sidequesty, to ještě nebylo patrné, jenže pak přichází všechna ta špionážní akce a jako akce stojí Human Revolution za hovno, stejně jako ji v stealth žánru poráží už první Thief; vraždí to především příšerná AI, která zmůže se maximálně na nekoordinovaný útok do boku nebo hod granátem, okupuje-li hráč fixní posici; která ztratí i vědomí vaší přesné posice, stáhnete-li se o pět metrů či ještě lépe prostě jen neprojdete dveřmi, v nichž vás spatřila; která hází brutální hlášky ve smyslu "víme, že tu někde je" pár vteřin poté, co to tam trochu vykropíte rotačákem; která s oblibou po jednom chodí do dveří, na jejichž prahu leží mrtvoly. V případě stealth postupu alarm neznamená žádný problém, protože nejen, že AI nedovede systematicky prohledávat, ono stačí jen pár chvil počkat, dokud nepřiletí mrak Alzheimera a všichni si zase nezačnou vesele pískat. Hackování je otravná minihra pro opičáky z nejsmutnějšího koutu Afriky (tím chci naznačit, že je to lehké asi ze soucitu) a už po třetině hry jsem skřípal zuby vždy, když jsem narazil na další počítač - a těch tam bylo hodně.
Městské lokace fungují jako taková kulisa. Zatímco hráč zdolává vzdálenosti mezi questy, civilisté jemu nablízku hovoří nerealisticky zasvěceně a názorově vždy v oposici jeden vůči druhému o současném dění. Tady nic proti, jen mě osobně ta šablona později už poněkud iritovala.
Mezi největší klady, vedle dokonalých animací a místy pěkné grafiky, což zajisté vůbec nemůže za to nadhodnocování, podle mě patří možnost hrát za Adama Jensena na poměry AAA titulu smysluplně a morálně - často se mi u her nestává, že bych rád plnil úkoly pro dobrý pocit ze zlepšení světa. Human Revolution je ke všemu parádně nadabovaný a s tím, jak se ve tvářích NPC zračí emoce, se ze mě stal hotový Ježíš (tedy spektakulárně zabíjející Ježíš). Biomechanická udělátka vám při význačnějších dialozích dokáží předhodit i polopatický psychologický profil postav, s jehož pomocí debatu nadále směřujete ke kýženému cíli. Tyto interaktivnější dialogy na mne působily poněkud... příliš vážně se beroucí... a ostatně celá ta hra dala by se přirovnat k nějakému patetickému americkému sci-fi, ale v době, kdy jsou na vrchol stavěny věci jako Mass Effect, evokující mi možná tak kanadský sci-fi seriál pro náctileté, je to stále plus; Human Revolution pracuje s klišé a pracuje s nimi překvapivě dobře.
Soundtrack je nudnej a pár procent strhávám za tu populární připosranou dehonestaci Che Guevary v jednom tvrďáckém vtípku. *zdvihlý prostředník* :D
Přiznávám také, že ze začátku jsem byl i přes skeptický přístup skoro nadšen, to dokud nevyplynulo, jak nedobrá je Human Revolution po stránce hratelnosti. V městských lokacích, kde si to hráč štrádá po ulicích a plní sidequesty, to ještě nebylo patrné, jenže pak přichází všechna ta špionážní akce a jako akce stojí Human Revolution za hovno, stejně jako ji v stealth žánru poráží už první Thief; vraždí to především příšerná AI, která zmůže se maximálně na nekoordinovaný útok do boku nebo hod granátem, okupuje-li hráč fixní posici; která ztratí i vědomí vaší přesné posice, stáhnete-li se o pět metrů či ještě lépe prostě jen neprojdete dveřmi, v nichž vás spatřila; která hází brutální hlášky ve smyslu "víme, že tu někde je" pár vteřin poté, co to tam trochu vykropíte rotačákem; která s oblibou po jednom chodí do dveří, na jejichž prahu leží mrtvoly. V případě stealth postupu alarm neznamená žádný problém, protože nejen, že AI nedovede systematicky prohledávat, ono stačí jen pár chvil počkat, dokud nepřiletí mrak Alzheimera a všichni si zase nezačnou vesele pískat. Hackování je otravná minihra pro opičáky z nejsmutnějšího koutu Afriky (tím chci naznačit, že je to lehké asi ze soucitu) a už po třetině hry jsem skřípal zuby vždy, když jsem narazil na další počítač - a těch tam bylo hodně.
Městské lokace fungují jako taková kulisa. Zatímco hráč zdolává vzdálenosti mezi questy, civilisté jemu nablízku hovoří nerealisticky zasvěceně a názorově vždy v oposici jeden vůči druhému o současném dění. Tady nic proti, jen mě osobně ta šablona později už poněkud iritovala.
Mezi největší klady, vedle dokonalých animací a místy pěkné grafiky, což zajisté vůbec nemůže za to nadhodnocování, podle mě patří možnost hrát za Adama Jensena na poměry AAA titulu smysluplně a morálně - často se mi u her nestává, že bych rád plnil úkoly pro dobrý pocit ze zlepšení světa. Human Revolution je ke všemu parádně nadabovaný a s tím, jak se ve tvářích NPC zračí emoce, se ze mě stal hotový Ježíš (tedy spektakulárně zabíjející Ježíš). Biomechanická udělátka vám při význačnějších dialozích dokáží předhodit i polopatický psychologický profil postav, s jehož pomocí debatu nadále směřujete ke kýženému cíli. Tyto interaktivnější dialogy na mne působily poněkud... příliš vážně se beroucí... a ostatně celá ta hra dala by se přirovnat k nějakému patetickému americkému sci-fi, ale v době, kdy jsou na vrchol stavěny věci jako Mass Effect, evokující mi možná tak kanadský sci-fi seriál pro náctileté, je to stále plus; Human Revolution pracuje s klišé a pracuje s nimi překvapivě dobře.
Soundtrack je nudnej a pár procent strhávám za tu populární připosranou dehonestaci Che Guevary v jednom tvrďáckém vtípku. *zdvihlý prostředník* :D
