Limbo je... no, ono je... je prostě tak trochu jiné.

Herní náplň není vůbec ohromující, pobíháte si tak po světě, snažíte se dostat vždy o něco dál, umíráte. A umíráte často. Co se týká puzzlů bránících v dalším postupu, nejedná se naštěstí o jedno schéma, které by se neustále opakovalo, ale čeká vás jak správné drcení kláves v přesně daném načasovaném pořadí, tak hrátky s gravitací, magnetismem a jinou fyzikou. Svět se bude točit, zhasínat, problikávat elektřinou, fajn. Hádanky poměrně slušně gradují a ke konci vás opravdu donutí trochu přemýšlet. Bohužel je to ale pořád trochu málo, jako by tomu chyběla nějaká ta šťáva nebo aspoň chvilkové vyskočení ze zajetých kolejí. Není to sice vysloveně špatné, ale také to není žádný desítkový zázrak.

Grafika, styl, noir, blah blah blah. Ano, Limbo má naprosto úžasnou grafickou stylizaci, kdy černobílé světlo sporadicky střídá všudypřítomnou černobílou tmu. Panáček je krásně naanimován a i ty desítky jeho úmrtí vypadají pěkně. Všechno se krásně plynule hýbe, rozanimování všeho toho, co se hýbe, je taky na jedničku. K tomu se ozývá sem tam nějaký náznak temné hudby nebo jen zvuků prostředí, což je fajn. Ale pořád je to trochu málo.

Proč? Příběh jako by nebyl. Prostě jdete dopředu a snažíte se neumírat tak často. Nakonec se sice potkáte s jakousi slečnou (sestra?), a dokonce je to v té jedné jediné animaci podkreslené náznakem hudby slušně vygradováno, ale pořád to na mě působí tak trochu mdle. Je pravda, že ty tři herní hodiny uběhly celkem příjemně, i když místy bylo Limbo opravdu nudné. Zaplatit plnou cenu, asi bych trochu litoval, ale za nějaké 3€ ve slevě to určitě stálo.