V Rusku vzniká obrovské množství různých her. Sem tam si i nějaká prorazí cestu k nám. Nutno podotknout, že většinou jsou to hry celkem kvalitní. Ostatně, jak už jsem uvedl jinde, hry z východu mají zkrátka něco do sebe, co západní hry nemají. V případě The Stalin Subway je to však už na pomyslné hranici mezi dobrou a špatnou hrou. Dost záleží na tom, jaká očekávání od této hry máte a jakým pohledem na ni tedy budete pohlížet.

Popravdě, k této hře nelze moc přistupovat jako k typickým příběhovým FPS. Tato hra je hlavně o likvidaci velkého množství nepřátel za pomoci mnoha různých zbraní, podobně jako v klasických doomovkách. Víc od toho ani nečekejte. I když je tu náznak jakéhosi příběhu, který je v určitých fázích i celkem zajímavý, jde stále jen o pouhou budgetovou střílečku a nic víc.

Jako příslušník KGB neustále utíkáte a snažíte se prostřílet stanicemi metra, abyste mohli pokračovat vlakem do další úrovně. Občas se podíváte na povrch, případně do tajných laboratoří či do Stalinova soukromého bunkru. Jednou se dokonce ujmete role jedné agentky, s níž se zase prostřílíte podzemím Kremlu. Zkrátka nic jiného na vás nečeká, než prosté pobíhání z místa A do místa B za doprovodu neustáleho střílení po vašich soudruzích. Ať už se ale herní náplň může zdát jakkoliv stereotypní a bez nápadu, nelze popřít fakt, že střílení v této hře dává člověku alespoň celkem slušný pocit a dobře se u toho relaxuje.

Nepřátel je tu opravdu mnoho, ale jejich inteligence je mizivá. Většinou na vás čekají rozmístění za každým sloupem nebo rohem a nechají se snadno zastřelit. K tomu je tu alespoň velmi pestrá sestava zbraní, začínající u pistolí, pušek a samopalů a končící těžkými kulomety či raketomety. Celkově zbraně jsou v této hře jednou z nejlepších vlastností, která stojí za zmínku. Samozřejmě tu ale nechybí ani granáty, které však praxi popravdě moc nevyužijete.

Design úrovní je lineární, což ale u hry tohoto typu ani nelze vytknout. Až na pár vzácných výjimek se prostředí soustředí do prostor Moskevského metra. Musím uznat, že jednotlivé stanice vypadají celkem pěkně. Mimo to občas dojde i na závod s časem, kdy se musíte probít jedoucím vlakem a zabrzdit ho do časového limitu. Nápad je to dobrý, ale pro mě osobně často frustrující. Jinak si ale není moc na co stěžovat. Mírné oživení vždy přišlo vhod.

Ač se někomu může tato hra zdát sebeblbější, musím se přiznat, že já osobně se u ní docela dobře bavil. Na rozdíl od pozdějšího pokračování zde nechybí nápaditost v designu ani uspokojivý pocit ze střelby a celkově z chování zbraní obecně. Bohužel ale ne všem tohle bude stačit, takže z toho plyne, že tato hra rozhodně není pro každého. Jestli hledáte hlubší myšlenku či nevšední atmosféru, raději zkuste Metro 2033. Pokud ale hledáte jen pouhou střelnici k odreagování, zkuste tohle a uvidíte, zda vás to chytne či ne.