Jsou hry, ke kterým se rád vracím a zahraji si je vícekrát a jsou hry, u nichž můj zájem o ně dosti skomírá ihned po jejich dohrání a slouží mi převážně jen k odreagování. El Matador určitě patří do té druhé skupiny.

V této klasické střílečce jsem byl vhozen přímo do akce, kterou nestřídalo nic jiného než další akce, tentokrát ale na druhém konci světa. Nejprve musím zabít drogového dealera, potom výrobce drog a když zabiju i člověka, který to celé financuje, tak už opravdu bude celý drogový kartel zlikvidován. A ejhle, ještě jeden zbývá. Nakonec, aby toho nebylo málo, dojde ke zradě ve vlastních řadách, takže radši zabiju i zrádce. To by byl ve zkratce popsán příběh.

Jak již bylo řečeno, El Matador si z Maxe Payna vypůjčil zpomalení času, jehož využití je ale kvůli dokonale přesné střelbě nepřátel pramalé. V některých misích se mi snažili pomáhat kolegové od policie, ale spíše se mi pletli pod nohy a vyháněli mě z mých úkrytů, takže bych se bez nich určitě obešel.

O hudbě již také bylo napsáno mnohé a i já se přikláním na stranu těch, kteří by uvítali příhodnější a variabilnější hudební doprovod. Přece jen poslouchat pořád dokola to samé není ono. Herní doba sice byla kratší, ale zde to bylo spíše přínosem, přičemž otevřený konec je příslibem do budoucna.