Pro mě je Deus Ex esencí cyberpunku v herním podání. Vše ve hře jím přímo dýchá, od atmosféry, přes příběh až po hratelnost. Hra si bere všemožné klasické prvky cyberpunku, které vás jen napadnou, a uplétá z nich propracovaný příběh, jež je radost rozplétat a libovolně do něj pronikat hlouběji, především odhalováním informací o jeho aktérech. A to navíc ještě s trochou nelinearity.

Deus Ex umožňuje několik stylů hraní. Nic vám sice nebrání budovat Rambo postavu a hrát hru jako obyčejnou akci, jenže v takové formě Deus Ex příliš nefunguje a brzy omrzí. Právě postup ve stealth stylu je nejsilnější stránkou hry. AI nepřátel možná není z nejlepších, ale nejde o nic, co by kazilo ten vynikající dojem ze hry, kdy vybíráte vhodnou cestu z mnoha, jak proniknout do objektu v kvalitně nadesignovaných lokacích, hackujete bezpečnostní systémy, nepozorován likvidujete nepřátele jednoho po druhém sniperkou nebo mečem, případně odstraňujete lidi elegantně bez zbytečného zabíjení... To vše spolu s příběhem a atmosférou dělá Deus Ex vrcholem hratelnosti.