Conviction je od základu špatná splácanina akce s cover systémem a stealth hry. Dva různé styly, které jsou tu použité tak, že si navzájem překáží. Stealth je nepovedený, zkoušet hrát nenápadným stylem je otravné, hra aktivně hází klacky pod nohy. Akční postup působí divně, ale dá se to. Ne že by to bylo zábavné, ale dá se to tak hrát. Nejlépe tak, že svojí mysl pošlete dělat něco zábavnější, zatímco tělo automaticky odehraje další úsek hry.

Jako by snad ve snaze o odvedení pozornosti od špatné hratelnosti se hra snaží působit děsně cool a své oběti udolat přehnanou stylizovaností. Přechody do černobílé a zpět jsou nepříjemné na oči. Při černobílém stavu je ve tmě prd vidět a mimo tmu není jasně viditelné, kde je ještě dostatečný stín pro úkryt. Promítání instrukcí na okolí je možná zajímavý nápad, ale většinou na přehlednosti nepřidává. Navíc nápisy typu „Odstraň všechny stráže“ budí dojem duševně chorého Sama poslouchajícího svůj vnitřní hlas, který ho nabádá dělat velice nepěkné věci. Což předpokládám nebyl záměr...

Příběh se nese v podobném duchu. Je vyprávěný Samovým kamarádem, jindy ale flashbacky, pak zase flashforwardem, jak zrovna autory napadlo a jde klasicky o konspirační ptákovinu. Pravda, ve Splinter Cell sérii nic nového. Tentokrát však zase o pořádný level absurdnosti výše, že by se za to styděl i nejblbější film s Dolphem Lundgrenem. Navíc doplněné o nezajímavou osobní rovinou se Samem Fisherem drsnějším než šmirgl papír a věčně naštvaným, jak medvěd předčasně probuzený ze zimního spánku.

Prostě a stručně: Nefungující designerská směs s přestylizovanou rádoby cool fazónou.